47.—49. Karlovy Vary

Dnes byla představena nová podoba vizuálu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který je již tradičně doménou studia Najbrt. Kdo čekal od jednoho z nejúspěšnějších studií pokrok, musel se rychle probrat.

Podíváme-li se na celou mozaiku vizuálů MFF KV, jeden ročník se začne vymykat – 47 – který je svým způsobem jakousi rezignací na vzletné koncepty, je syrový až na kost, jednoduchý. Takový krok se dá pochopit, pokud si jej zařadíme do portfolia ostatních plakátů, zkrátka jeden rok trochu zaprovokujeme a ulítneme – na tom není nic špatného. Zopakovat ale podobnou věc další rok a následně i rok poté je dle mého názoru zcela chybná úvaha, celá věc začne splývat a nudit (nebo je to podprahově vnucený pohled na celé Vary?). Ano, dá se argumentovat tím, že akce jako MFF KV již vlastně propagaci a plakát nepotřebuje, je známá, nemusí se složitě promovat. Stále ale potřebuje zapamatovatelný a jasný obličej, jak už kvůli komunikaci, tak návštěvníkům („Kdy jsi byl naposledy ve Varech?“ – „Jak bylo na plakátu jen 47.“).

Najbrt ale u nového plakátu dokazuje, jak je mu celá tato věc naprosto jedno. Splňuje samozřejmě jednoduchý fakt, že se o vizuálu bude mluvit. Bohužel ale minimálně ve spojení s Vary, ale hlavně s jeho osobou, což je jakási podivná masochistická konstrukce. Je obrovská škoda, že takové jméno oboru nevytěží z poměrně unikátní spolupráce zadavatel-tvůrce něco víc. Jeho naprostá volnost při tvorbě dalších ročníků je absolutně nevyužitá. Namísto toho, aby dokázal, co může v ČR vzniknout, pokud máme klientem rozvázané ruce, dílo, které by ovlivnilo mladší generaci a nezapadlo, Najbrt předvádí jen další prostředník, ve stylu „dělám věci dokola, tentokrát tam dám pár čar a víte co mi můžete, Bartoška to stejně vezme“. Netuším, zda-li je to pak touhou provokovat, nebo spíše leností či neudržení tempa s dobou. Takové práce pak mají někoho inspirovat? A pokud se vizuální svět grafického designu posouvá prakticky každý měsíc dále, tak budeme tento směr praktikovat tři roky po sobě?

Poslední věcí pak je vyloženě špatná exekuce – pokud bych si nepřečetl, že se jedná o 49. ročník, prakticky bych symbol nebyl schopný dešifrovat (což nebyl problém 47. a 48. ročníku). Štěpán Prokop oponoval myšlenkou, která vysvětluje plakáty posledních ročníků jako projekt sám o sobě. Na tom sám o sobě nevidím nic špatného, důležitá je pak forma. Najbrt mě zkrátka nepřesvědčil a znovu zklamal. Osobně tvrdím, že je velkou škodou nemožnost Najbrtovi MFF KV odebrat, jako např. v případě Pražského jara (aby bylo jasno, netvrdím, že o něj přišel snadno, byl však nucen účastnit se tendru, což zde nehrozí) – jedna z nejvíce viditelných a navštěvovaných akcí roku pak ukazuje jak široké veřejnosti, tak mladým tvůrcům a dokonce i těm zahraničním, na jaké úrovni česká grafika je. A obrázek je to vyloženě velmi smutný.