Designreader
5 8 2015 / Václav Hájek

… ještě poznámka o vizuálním smogu

Většina fenoménů, které se označují za vizuální smog, se snaží plnit určitou konkrétní funkci (informační, propagační atd.) a v pravém slova smyslu se tedy o smog jakožto pouhý nevyužitelný, bezúčelný odpad nejedná. Zvláštní postavení vizuálního smogu spočívá v tom, že balancuje mezi funkčností a odpadem. Zajímavé z tohoto hlediska jsou různé zbytky, pozůstatky, stopy vizuálního „smogu“, které po čase ztratily aktuální funkční určení. Patří sem třeba staré politické billboardy zapomenuté po volbách někde na periferii, reklamní poutače na již neexistující zboží, obchody či firmy apod. — patří sem tedy to, co přestalo vyplňovat dříve stanovenou funkci a význam těchto entit byl i postupně zapomenut nebo se zásadně změnil.

Rue des Ursins, 1900

Rue des Ursins, 1900

brassai

Význam už nyní nepředstavuje propagace atd., ale tyto „odpadky“ hrají roli nechtěné paměti, která pomalu směřuje k odstranění, vytěsnění. Jedná se o určité historické přežitky, či anachronismy ve smyslu jistého přežívání — nachleben, které je vlastní i uměleckým dílům, jež v rámci tohoto nachleben proměňují funkce, kontexty, způsoby chápání. Tyto zbytky se tedy jednoznačně vztahují k minulosti a získávají trochu povahu relikvie; z těchto relikvií se pak skládá „muzeum“ veřejné (a někdy i soukromé) vizuality. Tento „odpad“ odkazuje na události, které se už staly. Nejde tedy o znepokojující, stále činný a aktuální smog, ale o sentiment a sediment znečištění. Dříve se v této souvislosti sledovaly třeba staré, otrhané plakátovací plochy či rytá graffiti — tématizovali je a fotili takoví autoři jako třeba Wolf Vostel, Brassai, Lhoták, Hák, Medková ad. Aktuální vizuální smog se vesměs vyznačuje znechuťující nedostatečnou vazbou k paměti — je příliš fluktuující, není hoden zapamatování. Jenom jeho zbytky jaksi unikly, vyprchala z nich účelnost, ztratilo se funkční očekávání vůči nim, otupily se emoce, jež je provázely. Dohromady se v těchto zbytcích nachází paměť (fragmentární) i zapomenutí (nikdo už moc neví, čemu to vlastně sloužilo). Tyto polozapomenuté, vyloučené kulturní fenomény tvoří trochu archeologický materiál. Nebyly spotřebovány do úplného zmizení. Částečně se zachovaly kvůli určité poruše, chybě (zapomněli je sundat, protože jsou třeba příliš periferní, skryté, nacházejí se na nezajímavém, nedůležitém místě). Staré nápisy a obrázky prosvítají, pableskují někde v koutě — kout je jejich doménou.

lhot

schwitters

Tyto relikty neprošly celým cyklem spotřeby, smrti a likvidace. Zůstaly zde jako zombie či spíše svědci ahasverovského typu. Spíše ony nás pozorují než my je, hledí ze skrytu své nepodstatnosti. Je to smog, který už jsme přestali vdechovat, který už nás přestal dusit respektive oslepovat, není už zdraví škodlivý — jako staletí staré mrtvoly lidí nemocných morem, z nichž zůstaly zbytky, jež už nejsou infekční, nebezpečné. Dominantní vizuální smog je naproti tomu živý, proměnlivý, bující, odkazuje k přítomnosti (označení obchodů…) a budoucnosti (plakáty na nadcházející akce…). Tento živý smog představuje organismus, s nímž jsme ve válce. Relikty představují naopak éterické odrazy, křehké památníčky spletitých dějů, z nichž se ve zbytcích stalo něco jednoduchého, uchopitelného ve své porušenosti — dřívější komplex, celek se roztrhl. S těmito zbytky se dá žít, lze je dokonce aktivně vyhledávat a užívat si jejich svědectví o tom, že (jedna) nepříjemná událost je dávno pryč, že žádná kampaň a manipulace netrvá věčně.

Václav Hájek je teoretik vizuální kultury působící na Kreativním modulu Fakulty humanitních studií UK, autor průkopnického blogu maly-teoretik.eblog.cz a autor knihy esejů o vizuální kultuře Jak rozpoznat odpadkový koš.