„Založte si vlastní kapelu a zapomeňte na starý dementní muzikanty.“ (František Štorm)
Master‘s Hammer, to je hlavně František Štorm. Renesanční jezdec svištící napříč symbolikou sedíc
na neosatanistickém trůnu. To je Franz běhající v Televizním klubu mladých, pořadu ČST plném populární
hudby 80. let. Uvědomuju si, že nejsilnější František Štorm, typograf, designér a pedagog Vysoké
školy uměleckoprůmyslové, byl a je právě v Master‘s Hammer. Jeho největší zářezy pro mě paradoxně
nepřicházejí z oblasti tvorby písma, rozhodně to nejsou ani knihy upravované pro různá nakladatelství,
ale právě lídrovství v Master‘s Hammer. Pokud o té kapele chcete vědět všechno, stačí si přečíst názvy
skladeb: Rychlejší než satan, Jáma pekel, Hnijící ráj, Kolem kotle, Až já budu v hrobu hníti… Výjimečná,
neskutečně barokně pitoreskní práce s textem a taky Františkova vášeň pro heraldiku. To je Franz,
kterýho miluju. V heraldice je silnej jak noha vod stolu. (Málokdo zná Frantova dědečka, vynikajícího
heraldika Břetislava Štorma a tudy jdou pevně vázané kořeny.) Zapomenout rovněž nelze Štormovu
knihu, do níž několik let sbíral loga metalových kapel a pak ji vystavil v rámci semestrálních klauzur.
Studie metalového tvarosloví, většinou tvořené vyučenými řezníky a zaměstnanci piteven. Klystýr,
jeden za druhým.
Pódiové vystupování i celkovou stylizaci Master’s Hammer rozluštíte snadno – pentagramy, černá vs.
ještě černější, uniformy, sem tam rituálek a trocha krve, zase černá, svíčky a sklepení. To vše rámuje
nabustrovanej hlas lídra a dvorního skladatele, demiurga Františka Štorma. Oči mu svítí šílenstvím
a tehdejší natupírovaná houně vlaje těsně nad stejně plápolajícími svícemi. Začít, a jak už to u žánru
bývá, klidně i skončit můžeme totálně vymakaným logem kapely, protože v něm dlí veškerá kultura
Frantova blackmetálu: penta, lebák, sekyrka, obrácený kříže, vše složený do satan šuplíku, pěkně
a úhledně. Tvarosloví sedí. Jeden klystýr. Totéž platí o obalech vinylů a CD. Rituál, Jilemnický okultista
a zejména Šlágry a poslední opus Mantras – venkovská operetta. Vizuální chybu na nich nenajdete.
Služba. A písmo, jak jinak, samá gotická fraktura. Ale jen tak ledajaké zalomeniny Hammer nepoužívá.
Nebojím se říct, že jen ty nejlepší, vychytané do těch největších zalomenin, kterých je Franta typograf
schopen. Sada klystýrů.
Přiznám se, že naprosto nejvíc mě ale baví současnost Master‘s Hammer. Hlavně ta na „vedlejším“
albu Airbrusher. Nadsázka, vesnickej humor, odrhovačky, pranýř a opět série oblíbených klystýrů.
Franta jakoby vystoupil sám ze sebe a dívá se z dálky. Určitě k tomu přispívají i jeho pravidelné pobyty
v Indii. Nelevituje a ani nevyměnil džíny za jemňoučké sárí, dál chodí po špinavé zemi a Indii si
vstřebává po svém. Čistí. Odstěhoval se z Prahy a okupuje prostor mezi dvěma rybníky na jihu Čech.
V anotaci k albu Airbrusher píše: „Imperativ tzv. dobrého vkusu a kvalitní kultury přestává vyhovovat
stále mlsnějším fajnšmekrům. Uznávaní teoretici po nás požadují, abychom byli neteční k pokleslým
jevům, přestože ony jediné si ještě ubránily ten zbytek upřímnosti, který vysoké kultuře chybí. Je tu
vonička kramářských písní mimoděk zpatlaná na počítači nějakým unaveným grafikem. Pár laciných,
nenáročných, kýčovitých melodií, snůška poťouchlých textů, zcela bez užitku, ale o to opojnější.
Vulgárním nevkusem proti etablovanému undergroundu! To je Airbrusher.“ Přidávám navrch jeden
klystýr.