Designreader
18 3 2016 / Kateřina Přidalová

Motion design nebo Design of motion?

Rozovor se studiem Oficina o motion designu a nadcházejícím prvním ročníku festivalu Mouvo.

Studio Oficina je u nás dnes synonymem motion designu. Vaše práce pro tv Prima Cool, Čt art a další jsou nepřehlédnutelné. Proč jste se rozhodli uspořádat tento festival? Jaké jsou cíle festivalu a jaká máte očekávání?

Fungujeme od roku 2009 jako ucelený organismus – studio. Vzhledem k tomu, že mnoho motion design studií zde v ČR nebylo a motion designéři se víceméně teprve „rodili“, jezdili jsme pro inspiraci na různé festivaly po Evropě.

Třebaže si to neuvědomujeme, motion design nás obklopuje všude kolem. V televizi, filmu, reklamách, na internetu a všech dalších zobrazovacích médiích. Objem či vliv motion designu bude narůstat, proto je potřeba vytvořit platformu, kde se mohou lidé inspirovat a učit od těch nejlepších v oboru.

Myšlenka založení motion design festivalu je na světě již dlouho, jen jsme neměli čas ji realizovat. Název jsme řešili 2 roky. Mouvo je zkratka Mouches Volantes (pohyblivé skvrnky plovoucí v očním sklivci, souvisí s vnímáním drobných bodů či jiných pohybujících se útvarů v zorném poli) a protože doména movo, kterou jsme původně chěli byla zabraná, nakonec se zrodilo Mouvo.

Neděláme tento festival jen pro motion designéry. Rádi bychom, aby přišli i ti, kteří o výsledcích práce motion designérů rozhodují – lidé z televizní branže, reklamních agentur a marketingových firem.

Máme den před festivalem, doufejme, že všichni oslovení speakeři přijedou. Vstupenky jsou vyprodané a my za sebou máme zcela nové zkušenosti. Doufáme, že návštěvníci po skončení festivalu zhodnotí koupi lístku jako vydařenou investici, načerpají inspiraci, získají nové kontakty a přijdou nás podpořit příští rok znovu a nebo v rámci jiného projektu, který chystáme.

Vzpomínám si na diplomovou práci Pavly Baxové o nově se etablujícím oboru tzv. motion designu. Pojďme se však nejdříve podívat na historické předobrazy motion designu. Často se například zmiňují titulkové sekvence Saula Basse, který spolupracoval s režisérem Hitchcockem. Je tu těsné spojení grafického designu a filmu. Jaké další příklady z minulosti se v současném motion designu zrcadlí?

Kořeny motion designu můžeme hledat v historickém kontextu samotných zobrazovavích médií. Pokud vynecháme technologické předchůdce animovaného filmu typu praxinoskopu, tak němý film záhy potřeboval typografické karty s titulky tvůrců a dialogy a televize využívala grafický design prakticky od svého vynalezení. John Logie Baird totiž při testování experimentálního televizního vysílání používal sadu grafických karet s různými tvary a nápisy pro kontrolu přenosu signálu. Oba příklady však představují spíše užití statického grafického designu v pohyblivém médiu a chybí jim animační aspekt, který se dostavil až o něco později.

Mezi nejstarší díla, která bychom z dnešního hlediska mohl obdařit nálepkou motion design, patří především avantgardní experimentální filmy a animace autorů jako Oskar Fischinger, Walther Ruttmann, Viking Eggeling nebo Hans Richter. Lze zařadit také díla tzv. vizuální hudby od futuristických autorů jako Bruno Corra nebo Arnaldo Ginna.

Filmové titulky Saula Basse byly převratné ve svém pochopení animovaného grafického designu jako svébytné disciplíny a povýšily titulkovou sekvenci z pouhé služby filmovému dílu na samostatné kreativní vyjádření. Mezi jeho významné kolegy patří také Pablo Ferro nebo Maurice Binder.

Klíčovým pionýrem a technologickým průkopníkem animace je John Whitney, který v 60. letech založil společnost s názvem Motion Graphics a pro Saula Basse například využil analogový počítač na vytvoření efektu v titulkové sekvenci filmu Vertigo.

Televize postupně přebírala výrazové prostředky filmu, avšak pomíjivost jejího obsahu nedovolovala časté využití drahých animačních technik. Animační rozkvět nastal především až s příchodem počítačů. Vedle oblasti užitého designu ve filmu a televizi se experimentální práce s pohyblivým obrazem rozvíjela v 60. a 70. letech také díky video artu, výrazným inspiračním zdrojem byl také op art.

Mezi oceňované výstupy se řadí rovněž multiprojekční práce Emila Radoka pro československý pavilon na Expo 1967 v Montrealu. Celý historický vývoj oblasti motion designu popsal nedávno Michael Betancourt ve své knize The History of Motion Graphics.

Jak je to dnes z hlediska vaší praxe? V jakém vztahu je grafický design a motion design?

Velmi zjednodušeně řečeno je rozdíl mezi grafickým a motion designem podobný rozdílu mezi fotografií a filmem. Motion design je vlastně grafický design obohacený o element času, tedy o pohyb a zvuk. Avšak zásadní odlišnost spočívá v přístupu k tvorbě. Motion design musí brát neustále v potaz animační element a proměnlivost zobrazované informace.

V době, kdy se téměr každý grafický vizuální styl aplikuje v elektronickém médiu, je vhodné v grafickém designu navrhovat s ohledem na animační potenciál motion designu. Ve výsledku však nejde jen o “rozpohybovaný” obraz, jak bývá často vnímáno. To je ostatně i téma našeho festivalu.

Dalo by se říct, že pokud by se v termínu motion design obrátil slovosled, lépe by definoval co je na něm specifické. Motion design – Design of motion. Právě kvalita pohybu – animace je hlavním estetickým kritériem motion designu. Animační křivky jsou pro tvůrce stejně důležité jako parametry typografie nebo barvy.

Jaký je rozdíl mezi motion designem a animací?

Vůči animaci bychom mohli motion design vymezit pomocí naračního principu. Zatímco animovaný film se většinou snaží simulovat realitu a využívá filmový styl vyprávění, pro motion design je spíše typický cílený přenos sdělení a vyprávění užívá spíše abstraktní prvky vizuální komunikace a grafického designu.

Motion design může vznikat jednak na základě storyboardů a jasného scénáře, jak je zvykem ve filmu nebo animaci. Prosazují se však i experimentální postupy, kdy designér zadává podmínky animace a modifikuje její parametry v průběhu, podle toho jak se vyvíjí. Tvůrce se spíše nechá vést, než aby směroval k předem danému cíli. Jako když vrhnete kostky a od výsledku se odrazíte dál. Jde o přistup ovlivněný videoartem nebo vj-ingem. Tyto postupy nejsou jen výsadou volné tvorby, ale jsou dnes běžné i v komerční posptrodukční a reklamní branži.

Více o programu najdete zde.

Kateřina Přidalová je publicistkou, kritičkou designu a editorkou Designreaderu.