Karosářské návrhy jihokorejského výrobce SsangYong, jimž byl loni v srpnu věnován prostor v rámci komplexního mapování jejich tvarového a konstrukčního vývoje, dosud vynikaly osobitým tvaroslovím, které nejednoho evropského pozorovatele znepokojilo atypickým seskupením objemů a dynamickými stylingovými doplňky. Neklid, jenž provázel vstřebávání specifického jihokorejského designu, byl povětšinou způsoben tím, že zrakový smysl Evropana, zvyklý dennodenně vnímat design poplatný určitému typologickému rámci, byl konfrontován něčím zcela jiným – něčím, co se vymyká nejen onomu rámci, ale i obecným zvyklostem v automobilovém designu.
Rok 2010 však přinesl změny, jejichž pramen lze vysledovat již na podzim roku 2008, kdy byl na automobilové výstavě v Paříži vystaven prototyp C200, koncepční předobraz třetího generačního vydání vozu Korando. Stabilizace tvarů, jejímž příslibem byly oba automobily, se záhy uskutečnila prostřednictvím studie SUT-1 (2011) a o rok mladší vize XIV-2, jež reagovala na trend spočívající v propojování karosářských prvků kategorií kupé a SUV. Výsledné dílo, jemuž je vlastní určitý stylový eklektismus, bylo následováno rozměrnějšími kreacemi, mezi něž patří studie SIV-1, oficiálně představená v roce 2013 na autosalonu v Ženevě.
Dnes je moderní tvarový směr značky SsangYong plně etablován a uplatnil se nejen na nové generaci rodinného modelu Rodius, ale především na exteriéru městského sportovně-užitkového vozidla Tivoli, jehož tvary jsou syntézou stěžejních rysů uvedených jihokorejskými koncepty v několika uplynulých letech. Nyní jsme ale svědky premiéry nové koncepční kreace s označením XAV, jíž výrobce prezentuje jako autentické SUV. Z hlediska vnějších tvarů tento smysl signalizují nevšedně stavěné podběhy kol, s nimiž souvisejí asymetrické lemy blatníků.
V těchto partiích se setkáváme s patrně nejosobitějším řešením na jinak relativně konvenční a kompozičně klasicky stavěné karoserii – jde o hmotové rozvržení přídě, jejíž horní část (zahrnující reflektory a centrovanou masku chladiče) je vsazena do mohutné základny s dominujícími světly. Pojetí vnějšího osvětlení čelních partií je reakcí na současný trend, vytyčený Citroënem a následovaný americkým Jeepem, jenž spočívá v rozčlenění lamp do tří samostatných úrovní. Výsledné řešení nejenže oživuje výraz automobilu – který tak nabývá zcela nezaměnitelného a značně osobitého vzhledu –, ale především modeluje objem přídě, jež získává skulpturálně vyhlížející vrstvení, korespondující s obdobným řešením v oblasti zadních blatníků.
Výše uvedené řešení doplňují rysy, které se staly charakteristickými znaky nového jihokorejského tvarosloví. Jedná se zejména o energické křivkové vydutí v ploše zadních bočních dveří, po němž následuje citlivě provedená Tornado Line (linka, mající za úkol modelaci hmoty pontonu a nezřídka také propojení krytů předních a zadních světlometů). Plastičnost bočních partií korunuje zmohutnění prahů a jejich decentní hliníkové obložení.
Těmito doplňky, jež zahrnují také mohutné nárazníky s výrazným přesahem do předního i zadního čela, byla akcentována stylová autentičnost, spočívající ve snaze ztvárnit design ztělesňující ryzí hodnoty sportovně-užitkových vozidel.
Nutno však poukázat na drobnost, skrze níž se tato kreace hlásí k – byť poměrně nedávné – historii. Jde o pyramidovité hmotové uspořádání přídě, o němž je řeč výše – svým vzestupným průběhem odkazuje na druhou generaci modelové řady Korando. Tento letmý historický exkurs nám zároveň přibližuje novátorství a kreativitu designérů této značky, jmenovitě Brita Kena Greenleye, který již v v roce 1996 anticipoval soudobý trend, a sice systematické členění předních reflektorů na několik samostatných úrovní.
Zdroj fotografií: www.smotor.com