Designreader
12 7 2015 / Jakub Sochor

O tvarovém směřování Alfy Romeo a neblahém vítězství tuctovosti nad kreativitou

Nejnovější počin italského výrobce Alfa Romeo signalizuje mnohé. Kromě nemalých ambic v podobě symbolického načasování světové premiéry (105 let od založení podniku) prozrazuje plíživé vítězství masového tvarosloví nad rafinovaností a kvalitou. Vůz svými rysy nejenže nepřinášejí nic nového, ale také devalvuje prvky, jimiž postarší automobily téže značky definovaly estetické zvyklosti ve svých kategoriích. Rozčarování z nového středně velkého sedanu je o to větší, vzpomene-li na očekávání a proklamace automobilky.

Vůz sestávající z klasické třídimenzionální karoserie byl navrhován s ohledem na jeho technický základ a uspořádání pohonu. To je zřejmé při pohledu na rozvržení proporcí, jejichž přehlednost a objemová vyváženost odráží rovnoměrné rozložení hmotnosti vozu – padesát procent celkové váhy na každou nápravu. Stran sportovnosti, k níž je třeba připočíst krátké převisy karoserie a působivý kontrast mezi délkou kapoty a objemem třetího karosářského prostoru, jde o působivější dílo, než jakým bylo předchozí generační vydání sedanu střední třídy, a sice Alfa Romeo 159.

Co se však týká tvarové pestrosti, vyjádřené zejména péčí o detail a citlivým chromováním, je tomu přesně naopak. Užitím konvenčních krytů reflektorů, jež pokrývají podstatnou část přídě, bylo opuštěno novátorství modelu 159, které spočívalo v přetvoření klasických světlometů do tří samostatných parabol. Takto pojaté osvětlení čelní části karoserie, s nímž korespondovala mlhová světla ve spodních rozích nárazníku, bylo unikátní nejen v rámci střední třídy, ale napříč všemi automobilovými segmenty. Šlo o řešení, které svou vkusně provedenou dekorativností a absencí plošného překrytí spoluutvářelo sošné přední partie a dalo vyniknout moderní světelné optice.

Generačnímu nástupci, jehož tvary budí rozpaky, je vytýkán – kromě mnoha jiného, k čemuž se dostaneme – poněkud mdlý výraz.  Pomineme-li délku převisu, která je v kontextu celkových rozměrů karoserie vhodně zvolena, nutno poukázat na vizuální neurčitost, či snad dokonce tupost, vyzařující z optiky reflektorů a masky bez tradičního vodorovného lemování. Lze se domnívat, že horizontální lamely, jež dosud protínaly trojúhelníkové masky vozidel Alfa Romeo, budou součástí hlavního nasávacího vstupu všech výbavových verzí kromě provedení QV – právě vysokovýkonná varianta modelu byla příslovečnou první vlaštovkou nové modelové řady.

Avšak skutečný důvod, kvůli němuž je přídi Alfy Romeo vytýkána beztvarost a přílišná všednost, spočívá v absenci nasávacích otvorů, které by přiléhaly ke světlometům. Všechny dosavadní sedany italské značky měly reflektory, jež byly vsazeny do širšího funkčního celku – zpravidla v podobě přívodu vzduchu k pohonné jednotce. Nová Giulia je však prvním třídimenzionálním vozem firmy, navrženým dle pravidel moderního designérského jazyka, mezi jehož charakteristické znaky patří užití samostatných světlometů, bez jakéhokoliv napojení na masku chladiče (či jí příbuzné mechanické díly).

Tvary zádě Alfy Romeo 159, jakož i proporční vyváženost druhé poloviny karoserie, stále poutají pozornost svými elegantními koncovými světly, nadto bezchybně plní nároky na kvalitní obestavění prostoru. Svými hladkými panely a minimalizací hran působí dojmem pečlivě uhlazeného žulového kvádru, jemuž se záď Giulie jen stěží vyrovná. Ani ne z důvodu objemové vyváženosti, jako spíše všednosti a zoufalého nedostatku invence. Zatímco motiv svítilen s ostrými výběžky do plochy víka zavazadlového prostoru je dobře znám z designu Audi, chaoticky vedené spáry mezi bočními zadními dveřmi a blatníkem evokují designérskou praxi druhé poloviny devadesátých let minulého století.

Dlužno dodat, že teprve důkladné vstřebání tvarů Giulie v méně nákladných provedeních (vzhledem k očekávání absence sportovních doplňků a – doufejme – rozměrové redukci čelních nasávacích vstupů) ukáže, směřuje-li design Alfy Romeo správným směrem. Prozatím se lze obávat cíleného poklesu kreativity za účelem oslovení majority – a tedy nárůstu prodejních výsledků –, s čímž většinou souvisí tvarová stagnace a následné směřování k nevtíravému, avšak esteticky bezobsažnému průměru.

Úvodní foto: alfaromeopress.com