Designreader
2 6 2014 / Václav Hájek

Co jste hasiči…

Hasič jako kulturní vzorec

Některé popkulturní hrdinské postavy dnešních dní nám začínají třeba v televizních seriálech narušovat ustálená genderová a sociální schémata. Třeba v Chicago Fire nám už hasí i ženy, ačkoli nemají od přírody vyvinutý hasící respektive močící chobůtek. Ještě 11. září hasili muži, pokud se nepletu, a najednou toto. Proměna pravděpodobně souvisí s postupující genderovou stratifikací, někde tradiční konvence ještě zůstávají, někde se již hroutí či mění. Třeba hasičská reklama na Voltaren, gel proti bolesti svalstva, operuje ještě s klasickým mužem zachráncem, který zvedá klády nebo může třeba tahat někoho z vody a pochopitelně hasit. Hasiči a myslivci jsou tradičními mužskými spolky, ženy by se zde akorát pletly do rány, pokud tedy právě tam nemají být.

world_trade_center_ver2

chicago_fire_poster1

Jako v případě pornografického žánru piss, kde muži območují a zamočují ženu (i když to samozřejmě je někdy i naopak nebo úplně jinak). Muž hasící svým penisem se nachází v Gulliverových cestách, kde hrdina zachránil liliputánský palác z plamenů právě svým mužným proudem. Liliputi ho pak ovšem chtěli potrestat, neboť nešlo jen o záchranu, ale i o zneuctění. Už si přesně nepamatuji, co mu chtěli udělat, mám dojem, že oslepit, což má psychoanalyticky blízko ke kastraci. Ale možná mu chtěli provést nějakou jinou zlotřilost, nicméně v duchu různých teoretických trendů bychom zmíněnou interpretaci určitě rozvíjet mohli. Je to oblíbené, módní téma. Vnímání hasiče jako chlapáka s velkou hadicí asi není nějak výjimečné, sexuální podtexty jsou běžné i v případě jiných povolání, běžný je třeba úzus oráče a rozsévače jako ploditele atd. A obdoby se najdou v „ženských“ povoláních. Smůlu mají snad jenom úředníci z berňáku, ale kdo ví.

sam

gulliver

Hasič se pohybuje na hranách živlů, na hranicích ohně, vody, větru atd. Je jim vystaven, rozděluje je i propojuje, má je pod částečnou kontrolou jako bájný alchymista, který různým způsobem vázal čtyři elementy ve svém opus magnum. Nicméně výsledky hasičovi činnosti jsou ještě ve stádiu procesu, nejsou definitivní, jsou to trosky, zárodky obnovení i stopy zkázy. Hasič ještě není oním velkým mágem, ale podílí se na „díle“. V tomto motivu se střetávají genderové stereotypy muže a ženy, sexuální podtexty se tu mísí s mytologickými ozvěnami, náboženskými relikty (ochránce před ohněm svatý Florián či obecný ochránce anděl strážný). Ale to asi hlavní, proč dnešní reklama, film, masová kultura vyhrazuje důležitou roli hasiči, je vizualizace či reprezentace ideologická, i když částečně zašifrovaná do alegorie či personifikace. Ideologie „bezejmenného“ ochránce, jistého principiálního práva v kontrastu vůči deviantnímu bezpráví se vyvíjí třeba právě po 11. září.

Arcimboldo_Fire 4 zivly elementy

politik

Hasič není princ, není to Lancelot, není to tradiční hrdina se silným jménem, erbem, s výjimečností. Není příslušníkem elity, ale masy, je to hrdina, v němž se koncentruje a syntetizuje masovost. Hasič, policista, voják, hrdina, který nemá jméno, tedy vlastně nemluví, nevyjadřuje pojmy – tedy jména v silném smyslu, jak by možná řekl Walter Benjamin. Je to trochu automat, podobně jako anděl (strážný), který se mimochodem již v 19. století také začal podezřele proměňovat na ženu. Jsme mu vděčni, věříme mu, spoléháme se na něj. Je i není jeden z nás. Je anonymní, jako dnešní moc, jejíž držitelé jsou víceméně nepojmenovatelní a též proměnliví, nepevní, nejedná se o jasně definované Rothschildy „pevné“ modernity. V obraze bezejmenného hrdiny se reprezentuje anonymita, nepojmenovatelnost moci, která právě svou anonymitu zdůrazňuje jako ctnost oproti tradičnímu elitářství. Toto skrývání je mimořádně účinné, svůdné a operativní. Univerzální hasič lidstva kontroluje a udržuje pořádek, opatruje i vězní. A my ho proto máme rádi a sledujeme s úlevou jeho věčně vítězný boj (nad námi samými).

voltaren f

schutzengel

grisuIlDraghetto

Václav Hájek je teoretik vizuální kultury působící na Kreativním modulu Fakulty humanitních studií UK, autor průkopnického blogu maly-teoretik.eblog.cz a autor knihy esejů o vizuální kultuře Jak rozpoznat odpadkový koš.