Na okraj Mouvo festivalu

Design není nikdy hotový, protože žijeme v neustále se měnícím světě.
John Schlemmer, UX designér ve společnosti Google

Proč dělat všechny ty design akce, konference, festivaly, workshopy a další setkávání, když si dneska všechno můžu na jeden klik najít na webu? By design, Mouvo, WebExpo, Bienále grafického designu a jiné marketingové a brandové konference u nás a v zahraničí, které se buď přímo nebo nepřímo týkají grafického designu nebo lépe řečeno vizuální komunikace.

Dost možná právě přesycenost každodenním vizuálním online smogem dodává význam „živým“ akcím. Nejsou tak instantní jako pluginy do Photoshopu, vymykají se digitálním algoritmům a hlavně – někdo nám téma a lidi předvybral. Osobní kontakt má navíc kouzlo tady a teď, hvězdu na dosah. Zažít to, vidět a být viděn, společné foto a nezapomenutelné okmažiky hmatatelného sdílení. Networking, kontakty, jako bonus hashtagy, lajky a stvrzení náležitosti k oborové komunitě. Kruh se uzavírá, z analogového světa zpět do digitálu a za rok zase znovu. S vervou a motivací zpět do práce.

Takové bylo i druhé Mouvo. Ambiciózní festival motion designu, který pořádá studio Oficina s cílem zpřístupnit místnímu publiku know how v oboru, který hýbe nejen grafickým designem. Akce není určena jen motion a grafickým designérům, ale i těm, kteří o výsledcích práce rozhodují – lidem z televizní branže, reklamních agentur a marketingových firem.

Třebaže si to neuvědomujeme, motion design nás obklopuje všude kolem. V televizi, filmu, reklamách, na internetu a všech dalších zobrazovacích médiích. Objem či vliv motion designu bude narůstat, proto je potřeba vytvořit platformu, kde se mohou lidé inspirovat a učit od těch nejlepších v oboru, vysvětlují organizátoři důvody vzniku festivalu.

Že v motion designu nejde jen o “rozpohybovaný” obraz grafického designu, jak bývá často vnímáno, jsme se mohli přesvědčit na loňském prvním ročníku. Jednodenní akce v pražské La Fabrice byla úvodem do problematiky – na konkrétních příkladech řešila, co vlastně motion design je, není a čím by mohl být. Do Prahy přijely představit svoji práci zahraniční oborové persony a podle ohlasů bylo první Mouvo víc než úspěšné.

Zatímco ve filmu se uvažuje v minutách, v motion designu se počítá se sekundami. Od animace, která většinou využívá principy filmu se většinou liší právě absencí narace. Zjednodušeně řečeno je rozdíl mezi grafickým a motion designem podobný rozdílu mezi fotografií a filmem. Motion design je vlastně grafický design obohacený o element času, tedy o pohyb a zvuk. Avšak zásadní odlišnost spočívá v přístupu k tvorbě, neboť se musí brát neustále v potaz animační element a proměnlivost zobrazované informace, uvádí organizátoři.

Druhé Mouvo slibovalo budoucnost motion designu. Festival byl nově na dva dny a pro změnu v divadle Archa. Očekávala jsem technooptimistické vize geeků. Téma se nakonec v dramaturgii rozplynulo v doprovodný motiv, pod který se schovala spousta různých aktuálních témat a přístupů motion designu.

V pátek to začalo dvěma silnými prezentacemi. Německý vývojář, programátor a designér Marcus Eckert, autor Reuters TV a hry Wide Sky, přispěl k futuristickému tématu důrazem na vývoj nástrojů a technologických rozhraní. Když ti zkrátka nějaký nástroj nevyhovuje, vyrob si svůj, vzkázal publiku. Kódy a vývoj jsou podle něj budoucností motion designu. Naproti tomu Simon Holmedal témeř do pixelu rozebral svoji obsesi v 3D organické fraktálové estetice, kterou strhujícím způsobem uplatnil v kampani pro Nike.

Druhý den jsme se přes rozpačitou diskusi o budoucnosti oboru přenesli k ryze praktické přednášce Johna Schlemmera, vůdčí osobnosti UX designu v Googlu. Ten se na milisekundy ponořil do motion efektů v tzv. material designu, který je charakteristický pro uživatelské rozhraní google produktů. Když v úvodu své přednášky mluvil o tom, že se designér nemá stydět za to co dělal, čím prošel a že jeho osobní historie je důležitá pro to, čím je teď, netušil, jakou službu divákům udělá při sledování visegrádské sekce. Ta byla bohužel nejslabším článkem Mouva. A to i včetně prezentace výzkumu oceňované knihy o československých filmových titulcích Andrey Vacovské. Její sbírka byla sice zajímavá, přístup a metodologie bohužel bezradné a argumenty ke kategoriím nepřesvědčivé. Shovívavost vyžadovaly další dva visegrdské příspěvky – Istvána Csekka i Mateusze Kukły. V obou případech byla kvalita výstupů sporná. U Kukly jsme mohli vidět instantní výstupy, které diskutující v panelu pár hodin před tím zavrhli pro estetiku plnou laciných efektů a práci s pluginy.

Ačkoli záměrem organizátorů bylo představit pro kontrast méně okázalé, minimalistické formy motion designu prostřednictvím londýnského studia Spin, pojetí prezentace bylo kromě ukázek několika vizuálních identit víc o jejich firemní kultuře, studiových projektech a PR. To podstatné – že motion design vnímají jako integrální součást jejich design procesu a důležitý nástroj při tvorbě dynamických vizuálních identit firem – jaksi vyplynulo mezi řádky. Tedy žádné dodatečné animace statického obrázku. After Effect je jen další software navíc, lakonicky shrnula Claudia Klat postavení motion designu v grafickém designu.

Jiný přístup k animaci představil Gilbert Grant z londýnského studia DBLG. Mluvil o experimentování s 3D tiskem a klasickou analogovou animací v době, kdy neměli práci. To se jim nakonec vyplatilo při rebrandingu Channelu 4. Dekonstruovali notorické logo televizního kanálu, jeho části vytiskli na 3D tiskárně a představili klientovi. Subverzivní koncept a drzost jejich přístupu zaujal a vznikla velmi ojedinělá a sebevědomá vizuální identita.

Pro pestrost příspěvků byl do programu zařazen i designér filmových titulků Pablo Ferro, ikona žánru, který je historickým předobrazem motion designu. Protože se Ferro nemohl akce účastnit, jeho práci představil krátký film, který v tématu navázal na prezentaci Andrey Vacovské.

Produkci okázalých světelných efektů, laserů, videomappingu předvedl žoviální americký designér GMunk. Prezentace měla lehkost, svižnost a patřičný entuziasmus. Svým humorem publikum na závěr uchvátil. Po téhle nadupané show se jednoduše zapomnělo na to, co se na Mouvu nepovedlo. Například prostoje kvůli potížím s technikou. Zatímco technologie stávkovala, návštěvníci posílali vzkazy na screen přes Mouvo appku, což problémy částečně vybalancovalo.

Tyto momenty v důsledku symbolicky ilustrují to, co z akce vyplynulo. Budoucnost motion designu není v technologiích, jsou důležité a jejich vývoj nevyhnutelný, ale jsou to jen nástroje. Budoucnost oboru je v idejích, překonávání osobních a oborových hranic.

Celkově však bylo Mouvo míň o budoucnosti a víc o střízlivém, realistickém a především aktuálním pohledu na rozmanitost oboru. Včetně jeho pragmatických otázek – význam PR, time managementu, osobních schůzek s klienty, budgetu, selfprojektů, experimentování apod.

Dnes, okouzleni tím, že Mouvo vůbec je, nevnímáme, že bychom zastřešující téma mohli postrádat. Přehlídka osobností a jejich portfolií, jakkoli je zajímavá, se může časem vyčerpat a nezbyde než vsadit na chytlavé a aktuálně rezonující téma, kterému se výběr hostů přizpůsobí. Doporučila bych Mouvu se příště více dramaturgicky zaostřit. Přednášející by pak neutíkali různými směry a avizované poselství akce bychom nemuseli číst mezi řádky.

Když jsem psala, že poslední Bienále grafického designu nebylo o klíčových slovech grafického designu, jak kurátoři zamýšleli, ale Bienále samo je kvůli své úzké profilaci jedním z klíčových slov grafického designu, tak Mouvo festival je dalším z nich. Stejně jako nadcházející By design konference v Bratislavě. V každém případě stojí za to Mouvo sledovat a lajkuju komentář designéra Lumíra Kajnara, který dojmy shrnuje facebooku: #mouvo potvrdilo, ze je akci prvni tridy. Zapomenu na prednasky a hvezdne hosty, ale zustane mi chut premyslet a pracovat. Hned i zitra! Shrnuto: je to sakra tezke, je to narocne, spousta prace, tvrde prace, zachovejte si nadseni, penize prijdou.