Radka Machalická: Grafické Bienále: Tak trochu nuda v Brně (2014)

Největší a pokaždé netrpělivě očekávaná přehlídka grafického designu se letos zaměřila na téma vzdělávání: Jak se dnes grafický design učí? Jaké jsou rozdíly ve výuce jednotlivých pedagogů a jednotlivých zemí? Kdo se těšil na to, že mu přehlídka něco z dané problematiky poodhalí, bude pravděpodobně zklamán. Pravidelná rozmanitost a nápaditost studentské sekce byla bohužel letos zredukována jen na jeden pohled.

 

Studenti dnes tvoří všichni stejně

Na konci června proběhla v pražském Cafe Fra diskuze O Bienále Brno 2014 s jeho kurátory, kde padlo pár otázek k celé koncepci, a to hlavně ke zmíněné studentské části. „Proč nebylo ve výběru zastoupeno písmo, klasičtější výstupy, vizuální styly? Výstava prezentuje pouze práce, které balancují na hraně experimentu.“ Kurátoři Radim Peško, Adam Macháček a Tomáš Celizna svůj výběr obhajují tím, že jiné práce tento rok nepřišly a přehlídka tedy odráží proměnu portfolií studentů grafických škol právě tímto směrem. Podle nich studenti již nečekají na zadání od pedagogů, ale téma si vymýšlejí sami. A jestli je tedy výuka grafického designu odtržena od reality? „Ano je a je to dobře! “ Podle autorů je takto výstava sestavena daleko zábavněji a instalace je hravější pro dětské návštěvníky. Po zhlédnutí studentské sekce máte pocit, že na výstupy studentů nemá vliv geografie a pravděpodobně ani vedení. Jistěže mají nezpochybnitelnou kvalitu, jen je škoda, že si jsou všechny práce podobné a výpověď o výuce přehlídka rozhodně nepodává.

 

Nasbíráme data, ať je můžeme hezky zpracovat

Většina návštěvníků určitě očekávala daleko více také od projektu Off-White Paper. „Vizuální čítanka“ ukazuje seznamy vystavených a přihlášených autorů z posledních pěti let jako přehledy: podle toho, v jaké zemi a na jaké škole studovali, jaká je ekonomická realita často zastoupených zemí a škol, kolik studenti za vzdělání platí atd. Takto vysoký cíl se ale nepodařilo naplnit. Jediným výstupem je byť hezky zpracovaný přehled číselných údajů. Co ta data ale znamenají? Nemohl někdo podrobnou analýzu zpracovat a až poté předat autorům projektu pro grafické zpracování?

 

Projděte si vlastní linkou

Velice povedená je naopak výstava i její instalace Vzít si linku na procházku. Ta představuje místnosti plné textových zadání ze školních lavic. Úkoly po přečtení podněcují představivost i snahu odhadnout, v jaké době byl úkol zadán a jakému období v designu odpovídá. Je to hra s jazykem. Kontext, forma, obsah, to vše dohromady nakonec dává výslednou věc. Příklady mapují rozdíly a způsoby zadávání od počátku Bauhausu v kontextu několika současných ateliérů z celého světa.

 

Grafický design může být i praktický

Podle studentského výběru to vypadá, že grafický design bude stále více odkloněn od našeho každodenního prostoru a reálné praxe. Retrospektiva Rostislava Vaňka uvedená v rámci Bienále naopak vyvažuje tuto absenci, takže veřejnost se neztratí v tom, co je to vlastně grafický design. Rostislav Vaněk mimo jiné už deset let vede ateliér grafického designu na pražské UMPRUM a tak má jistě co říci k letošnímu tématu. V roce 2010 byl výborem brněnského bienále oceněn za celoživotní přínos. A tento rok tedy konečně přišel čas pro jeho retrospektivní výstavu. Mezi orientačními panely z metra uvidíte nejen jeho prvotiny a školní práce, knižní obálky, plakáty, ale i písma, která zde prezentuje úplně poprvé.

Bienále by se mělo orientovat především na to, co grafický design je, jaké je jeho poslání, jeho funkce, ale také by mělo předvést jeho různorodost. Spojení výtvarného umění a grafického designu je současný trend a má na scéně své místo a kvalitu, ale neoddělujme tlustou čarou grafický design od okolního světa. A nebo, jak nás kurátoři vyzývají: Na výstavy grafického bienále příště raději s dětmi!