Steven Heller: Taková malá kritika (2004)

Krátký pohled na úlohu kritiky v grafickém designu

Už od svých začátků stál grafický design vysoko nad kritikou. Nejen proto, že je v podstatě nekritizovatelný, ale také kvůli designérům, kteří nedisponují zrovna kritickým slovníkem a většinou vůbec neumějí o svojí práci mluvit na veřejnosti. Většina časopisů jednotlivé návrhy ukazuje, spíš než aby je analyzovaly. Zatímco se neformální kritika (platící pro vztah učitele a žáka, klienta a designéra) odehrává v soukromí učeben nebo kanceláří, skutečná kritika se málokdy představuje širší veřejnosti. Proto poslední číslo Critique, časopisu, který zkoumá funkční, formální a estetické hodnoty současné tvorby, poukazuje na několik fundamentálních otázek spojených s kritikou grafického designu. Zajisté, jde o otázky typu: co je to kritika, co stojí za to kritizovat a pro koho je kritika výhodná? Na uspokojivé odpovědi si ještě musíme počkat.

Jediné, co svým způsobem napodobuje kritické mechanismy je soutěživost mezi grafiky samotnými. O vítězných pracích z různých soutěží přitom obvykle říkáme (ať už vítěze vybírá jediný „rozhodčí“, nebo porota), že jsou to jen krásná pozlátka. To není kritika. Když se zrno oddělí od plev, tak nám zůstane konsenzus (nebo kompromis). Opravdové zkoumání funkce, formy a estetiky je ukryto pod nánosem subjektivních názorů typu líbí / nelíbí. Porotci se rozhodují na základě svých osobních determinantů jako je originalita versus klišé, kvalitní versus nedostatečné zpracování, moderní vs. nemoderní, atd. a důvody nejsou nikdy dostatečně vysvětleny. Ano, práce zahrnutá do soutěže je podle očekávání dobrá, ale nikdo neví, jakou povahu má špatná práce, protože neexistují žádná ustanovení pro srovnávání. Nejlepší ze všech nebo zlatá medaile můžou poukázat na neobvykle dobrou práci. Oddělí je od těch ostatních, které jsou jenom dobré. Logický výklad těchto rozdílů nám ale obvykle uniká. Soutěže mají smysl – zaznamenávají vývoj v našem oboru. O hodnotné kritice ale nemůže být řeč.

Přesto, že je na trhu stále více seriózních knih zabývajících se designem, chybí nám bystrá analýza, vycházející zevnitř i zvenčí designérské komunity. Musíme si proto položit otázku: jsou designéři vůbec připraveni na umělecké zkoumání, tak jak ho zná architektura, knihy, film, divadlo, dokonce i vaření? Má vůbec grafický design dostatečnou váhu, aby nalákal a udržel si seriózní kritiku? Možná je přeci jen pomíjivý a kritici o něj nemají zájem. Možná grafický design jednoduše není pro veřejnost tolik důležitý. Nebyl by ani první ani poslední profesí, která se pečlivému zkoumání vyhýbá.

Grafický design, jak jednou napsal Rudy VanderLans, je neviditelnou kulturní sílou. Nicméně se v poslední době v médiích objevuje poměrně často. Většinou jde o prezentaci někoho, kdo udává trendy (Carson, Barron, Kalman, Brody). Grafický design se tradičně objevuje v uzavřených ghettech, v přílohách o stylu v různých novinách a časopisech. Žádné dílo grafického designu nikdy nebylo zmíněno novinovými kritiky – nikdy nemělo takový prostor jako třeba výstavy, film nebo reklamní kampaň. Proč by mělo? Grafický design je tajemnou, zvláštní podskupinou širšího lidového umění. Ideje spíš formuluje, než aby je vytvářel. Zeitgeist následuje, nevzplane pro něj. Dokonce i mainstreamoví novináři se slabostí pro grafický design lamentují nad tím, jak obtížné je nadhodit a pak protlačit do novin seriózní článek o grafickém designu jako kulturní síle. Ironií je, že všude tam, kde se kriticky uvažuje a kde je vizualita aktivní ingrediencí (jako jsou knihy, obaly desek, filmové titulky), je grafický design ignorován. Jakoby šlo o balící papír na jedno použití.

Grafický design přitom stojí za to prakticky i teoreticky zkoumat. Pohlížet na něj z různých úhlů, neboť považovat ho za pozlátko nestačí. Je důležité pochopit, co nefunguje i co funguje. Co je dobré nemusí být vždy úspěšné. Dobrá kritika to umí rozlišit a to jí dělá zajímavou. Kontext, funkce, tržní aktivita. Na to všechno je potřeba pohlížet, zkoumáme-li grafický design. Navíc známe modely, jež je možné použít. Perfektním příkladem může být reklama. Můžeme využít zkoumání konceptu, estetiky a výkonu pro rozpoznání kvalitní a méně kvalitní práce. Co bychom tedy měli kritizovat? To dobré, to špatné i to ošklivé. Cokoliv, co se vyskytuje na veřejnosti. Pro chladnokrevné designéry to má důsledky. Životaschopná kritika, ať už řízená profesními časopisy nebo jednotlivci si vyžaduje jediné – designér musí umět přijmout vstřícné i odmítavé komentáře.

K tomu nám Critique dobře poslouží. Tři osobnosti v něm komentují práci někoho jiného. Nejde o všemocnou odpověď na všechny zmíněné otázky. Určitě to ale pomůže nastartovat a připravit designéry na to, co tohle odvětví potřebuje nejvíc: prozíravé komentáře a  pronikavou kritiku, která informuje a zároveň pokládá otázky.