Tak jsem se byl podívat na Artsemestru a teď budu trochu prudit. No, byl jsem tam s ratolestma, takže to byla vysoce soustředěná prohlídka pouze atelieru ilustrace a obou grafik s krátkou návštěvou na typografii, kde děcka, i přes vysokou koncentraci zavěšených jízdních kol, nic nezničila, kupodivu, takže mne můžete poslat s mými nápady jako roztržitého účastníka klidně hnedka do háje.
Než jsem vešel do budovy VŠUP, předpokládal jsem něco jako mini výstavy ateliérů, které na malé ploše představí, co který student dostal za úkol a jak se s tím vypořádal. Předpokládal jsem špatně. Místo toho jsem nalezl skrumáž prací bez komentářů, takže těžko jednomu cokoliv z viděného pochopit (výjimkou byl ateliér ilustrace, kde nebylo třeba díla komentovat, neboť za sebe mluvila zcela jasně). V obou grafických ateliérech jsem byl dokonale zmaten – patrně se z jejich pohledu jednalo o jakousi nutnost, kterou bylo třeba splnit a tak byla dle toho naplněna. Kdo, co, proč, jak, proč tak, proč ne jinak? Prd, nikde nic.
Když si člověk nakonec zakoupil v ateliéru ilustrace nějakou tu věcičku pro radost, napadlo ho, proč vlastně nemá stejné touhy u ostatních ateliérů? Copak by se nedal koupit plakát z ateliérů grafického designu? No nedal no. Jednak nic neprodávají, druhak to nestojí za koupi. Proč tomu tak asi je? Odpověď najdete patrně v komentářích dole. Mou odpověď si nechám pro sebe, neb jsem skromný amatér, nejsem z oboru a nemám do toho co pindat. Nicméně protože občas vyhledávám grafiky pro příležitostnou práci pro nakladatelství a Artsemestr mi přišel jako dobrá příležitost najít si šikovného jedince, jedinku, musím konstatovat, že se mi to s tímto servisem od jednotlivých ateliérů mohlo jedině dokonale nepovést. Nu, a pak si jeden stěžuje, že není práce pro grafiky. Pojímají-li svou prezentaci jako otravnou nutnost, není se pak co divit. Konec.
Jaroslav Tvrdoň je nakladatelem Rubato.