Poznámky k 26. Bienále grafického designu v Brně
Zajímalo mě sledovat, jak lze uspořádat rozsáhlou sérii výstav věnovanou výhradně jednomu médiu v době, kdy se grafický design (GD) transformuje a redesignuje. GD je v samé podstatě spojen s médiem tisku, a proto se ptáme: je tisk mrtvý? Tato otázka není metafora. Neříká, že tisk nefunguje, není užitečný nebo vyšel z módy. Pouze přestal být možností. Nejde o to, že by plochá Gutenbergova galaxie zanikla, jen dnes mnohem jasněji vnímáme, že je součástí mnohem většího vesmíru. Technologie nám umožnily a zároveň nás donutily přestat designovat reprezentace. Hranice médií se roztekly.
Informace již nejsou uvězněny v knihách, vyprávěních nebo obrazech, spíše volně cirkulují v sítích, a to ve stále rychlejších smyčkách. Informace proto neexistují jako statická média, jsou to procesy, propojení, interakce, impulzy nebo možnosti. Zároveň, čím dál tím častěji než o obraze, jazyku nebo textu, mluvíme o performativitě, zážitku, akci, afektu či afordanci. Reprezentovat realitu už pro nás není důležité, raději ji postprodukujeme a reteritorializujeme v milionech drobných interakcí. Proto progresivní hráči už hru jménem GD nehrají, odešli lovit do vod vizuální komunikace, marketingu, spekulativního designu, tvorby písma, webdesignu či interaktivního designu. Prázdné místo vyplnila nostalgie a všudypřítomný, neomezeně ochotný proletariát reklamního průmyslu.
Ocenila jsem proto záměr koncipovat soutežní přehlídku 26. Bienále Brno (BB) ne kolem médií, ale kolem kurátorského tématu – vzdělávání. Věřím, že tento přístup se stane tradicí, která se v následujících letech zopakuje. Výsledku rozumím jako zprávě o milieu kurátorů Tomáše Celizny, Adama Macháčka a Radima Peška. Výzva k účasti – zaslání prací i výběrová porota nepochybně anticipovala určitý typ prací. Zda-li se jedná o výběr validní, se už nedozvím, neměla jsem však důvod kurátorům a vyběrové komisi nevěřit.
Připadá mi, že instalace hlavní přehlídky vznikla paradoxně v rozporu s oblíbeným přístupem kurátorů – “navrhovat především na základě znalosti materiálu a prostředí”. Konstrukce fundusu a mobiliáře jako autonomního objektu/formy je na úkor srozumitelnosti vystavených prací a do prostoru neorenesančního interiéru Uměleckoprůmyslového muzea příliš nezapadá. Oceňuji však experiment a pokus o univerzální design celé akce. Zjištění, že špičkoví grafičtí designéři nejsou geniálními architekty, není nakonec zas tak šokující. Naopak je skvělá webová prezentace. Nejen její design, ale i technické řešení.
Koncepce katalogu BB nepřetiskuje jen monotónně vystavené práce (jak bylo zvykem), ale přichází se samostatným obsahem. Kurátoři poskytli prostor mladým designérům, čerstvým absolventům Johannesu Breyerovi a Fabianu Harbovi, aby pod dohledem kurátorů zpracovali svoji první velkou zakázku. Grafické zpracování je skvělé a formát velkorysý.
Zajímavé je také srovnání “pietních výstav” Rostislava Vaňka a Our Art Lindy van Deursen a Armanda Mevise. Instalace holandské dvojice je náročný trénink ve vnímavosti k ironii, který pro BB zpracoval kurátor Moritz Küng. Svěží je především hra s klasickými výstavními principy a rolí designovaného artefaktu. Například mě nejvíc dostala igelitka ze Stedelijk Muzea, kterou kurátor umístěním do rámu transformuje z objektu na artefakt. Sympatické je, že tato vtipná, ironická rekontextualizace otevírá obecnější otázky týkající se vystavování designu v galerii. Vaňkova výstava se naopak brání tomu, co je Holanďanům přirozené – interpretaci. Ač bez rámů, vznikla důstojná pocta profesorovi. Škoda, že u obou expozic zůstala otázka kontextu kdesi mimo – v Amsterdamu nebo v minulosti.
Nakonec nezbývá než pochválit perfektní metodicko-historickou sondu do školních zadání na výstavě Vzít si linku na procházku kurátorky Niny Paim. Shromážděný materiál by si zasloužil vydání samostatné publikace. Také jsem ocenila Sympozium moderované britským kurátorem a vynikajícím designérem Jamesem Langdonem a celou koncepci bohatého OFF programu, nabízejícího intervence a workshopy.
Zároveň považuji za klíčové vyzdvihnout fakt, že Bienále letos nalákalo nepřehlédnutelný počet zahraničních návštěv. Jsem hrdá, že se v Brně odehrává mezinárodní událost, která je přitažlivá pro návštěvníky z Německa, Holandska a dalších zemí. Do Brna přijelo mimo jiné mnoho lidí z amsterdamské Gerrit Rietveld Academie, z weimarského Bauhausu a z haagské Královské akademie umění.
26. Bienále je ve výsledku svědectvím o tom, že umění a grafický design se propojují v dialektické jednotě. Tato skutečnost nabízí šanci pro designéry, umělce, instituce i jejich návštěvníky. Těším se, jak se s touto situací Moravská galerie v budoucnu vyrovná.
Tereza Rullerová aka Vj Texa je grafická designérka, která společně s Vítem Rullerem tvoří kreativní duo The Rodina. V současnosti žijí v nizozemském Haagu, kde Tereza studuje grafický design na Královské akademii.