Designreader
28 11 2014 / Kateřina Přidalová

Schrader, Klap: Angažovaný design a nové formy sociální intervence

Rozhovor s Nielsem Schraderem a Roosje Klap byl součástí série rozhovorů s pedagogy, které Kateřina Přidalová připravila pro noviny 26. mezinárodního bienále grafického designu v Brně.

V současné době vedete ateliér grafického designu na Královské akademii umění v Haagu. Oba máte dlouholetou pracovní zkušenost. Proč jste se rozhodli učit?

ROOSJE KLAP: Já jsem učit začala docela brzy – studenti byli někdy starší než já. Zjistila jsem, že něco opravdu znám, že jsem motor, který pomáhá dostat se hlouběji, zkoumat hranice oboru. Opravdu si užívám, když vidím, jak jsou moji studenti zaujatí a věří svým vlastním schopnostem. Když jsem potkala Nielse (oba jsme učili na akademii v Haagu), našla jsem člověka, který mi sedí, máme srovnatelnou životní energii. A tak jsme v lednu 2013 začali společně vést katedru grafického designu.

NILES SCHRADER: Učení vás může naplňovat a povzbuzovat. Zvlášť když si všimnete, jak vaši studenti přichází s novým přístupem a jejich důvěra k vám roste. S Roosje se snažíme studenty vychovávat k tomu, aby byli zodpovědnými občany, kteří si kladou otázky o společenské odpovědnosti současného designéra.

Na českých školách je výuka grafického designu založená na autoritě vyučujících, kteří mají svoje specifické ateliéry a studenty. Jak je to na vaší škole?

RK: Máme to štěstí, že vyučující na naší škole pro design žijí a dýchají – a je jedno, jestli jde o design písma, programování nebo kreslení. Jsou předními představiteli svých oborů a těší je podporovat změnu, kterou jsme s Nielsem zahájili. Kromě toho u nás učí také umělci a hostující učitelé občas přednáší o filozofii, robotech nebo architektuře. Náš přístup je multidisciplinární.

NS: Ve srovnání např. s německým stylem vyučování je nizozemský přístup méně hierarchický, méně „odshora dolů“ a více jako „rovný s rovným“. Rovnocenné sdílení vědomostí je pro nás hlavním cílem, protože podporuje osobní odpovědnost a nezávislost každého studenta. Neznamená to, že by studenti učitele méně respektovali, ale je pro ně spíš rádcem než vševědoucí autoritou. Znamená to, že spíš nabízí radu, než aby jim vnucoval svoji nespornou pravdu.

Jak si představujete ideálního studenta vaší katedry grafického designu?

RK: Studenti, kteří se k nám hlásí, často překypují ambicemi. Dozvěděli se, jakou má naše škola pověst, a umírají touhou si to vyzkoušet, začít nové dobrodružství. V ideálním případě by student měl být ambiciózní, aktivní a – co je možná nejdůležitější – zvídavý.

NS: Ideální student Královské akademie je investigativní výzkumník, který přichází s novými koncepty vizuální komunikace. Vzhledem k tomu, že dostávají poměrně komplexní zadání, musí naši designéři být také dobrými týmovými hráči a musí perfektně ovládat tradiční i nová média. Grafický design jako obor však nabízí mnoho možností pro rozvoj individuálního talentu každého studenta, proto žádný konkrétní typ, který by u nás měl studovat, neexistuje. Bereme studenty bláznivé, tvrdohlavé, individualistické, stejně jako inteligentní, zlobivé, a podivínské – za předpokladu, že se zavážou ke tvrdé práci v oboru. Jako spoluvedoucí jsme se s Roosje rozhodli zaměřit výuku spíše na podnikatelské a sociální dovednosti budoucích designérů než jen na čistě technickou stránku věci.

Jaké minulé či současné osobnosti byste uvedli jako své učitele? Co jste se od nich naučili?

RK: Pro mě to byl holandský grafik Melle Hammer: obdivuji jeho průkopnické myšlenky jak ve vzdělávání, tak i v oboru jako takovém. Potom Linda van Deursen, moje mentorka na Rietveld Academie a moje inspirace ve snaze přimět studenty věřit a důvěřovat sami sobě. Z minulosti mám moc ráda francouzského návrháře písma Rogera Excoffona a dále rakouský kolektiv Werkstätte ze 30. let.

NS: Pro mě jsou inspirativními učiteli Uwe Loesch, Aaf van Essen a Mieke Gerritzen. Od Uwe Loescha jsem se naučil významu politické angažovanosti, jak je důležité projevit svůj hlas. Naopak Mieke Gerritzen mě podporovala v kritickém pohledu na média a pomohla mi ho začlenit do mé práce. A Aaf van Essen mě neustále motivovala k dalšímu rozvoji poetického jazyka v mé práci. Názory a přesvědčení těchto tří mě naučily, jakou hodnotu má dělat smysluplný design, neustále si klást otázky a pouštět se do debat spíše než setrvávat v roli diváka.

Jaký je váš přístup ve vzdělávání? Jak byste popsali svoje metody a co je cílem vaší práce se studenty?

RK: V podstatě věřím v umělecký výzkum jako základ pro jakoukoli práci: skvělý design dokážete udělat jen na základě poznatků získaných patřičným výzkumem.

NS: Neustále hledám rovnováhu mezi didaktickým a experimentálním učením. Mezi teorií a koncepcí na jedné straně a praktickou realizaci na druhé. V tematických blocích studenti do hloubky analyzují aktuální, společensky relevantní témata. Bloky jsou rozděleny do dvou celků: úvodní fáze „reflexe“ a následná fáze „tvorby“. Blok obvykle začíná úvodem do tématu. To je většinou prezentace podobných případů a praktická cvičení. Myšlení a reflexe se musí na konečném produktu odrazit. Pak přichází fáze výroby. Od studenta se vyžaduje analýza tématu a formulace návrhu výzkumu, průběžné prezentace ve třídě a aktivní účast na diskusích. Vyučující studentům poskytuje zpětnou vazbu a dohlíží na jejich práci, doporučuje literaturu k četbě a sdílí s nimi odborné znalosti. Hlavním cílem je podporovat tvořivost a individualismus, nechceme chodit po vyšlapaných cestách.

Poptávka po grafických designérech na trhu je dnes v podstatě nasycená. Demokratizace technologie způsobila, že grafický design je neomezená, volná profese, kterou lze dělat i bez zvláštního osvědčení. Kdo jsou vaši absolventi, co mají navíc oproti šikovným, vzdělaným, či amatérským designérům?

RK: (V ideálním případě) ví, jak rozvíjet skvělé myšlenky, jak udělat vynikající typografii a jak programovat. Myslíme si, že současní designéři, kteří neumí programovat, jsou v podstatě negramotní. Kromě toho dokážou sociálně, kriticky a umělecky reflektovat svoje okolí a ví, jak najít své místo v oboru designu.

NS: Současným designérům již nestačí jednoduše používat nástroje, které mají, ale spíš je rozvíjejí. Naše společnost dospěla k šablonovité kultuře, kde je všechno předem softwarově navrženo. Musíme si však uvědomit, že počítače ve skutečnosti nikdy samy nevytvářejí žádnou hodnotu; to mohou dělat jen lidé. Každá část softwaru je výsledkem procesu myšlení, který proběhl v mozku jeho tvůrce během implementace. Pokud se – jako společnost – omezíme na předem danou sadu nástrojů, nebudeme se dál rozvíjet. Rozdíl mezi skutečným designem a používáním šablon spočívá tedy v intelektuálním úsilí, a to je přesně to, co naše studenty učíme. Chceme je motivovat k tomu, aby byli běžci na předních pozicích digitální revoluce, a nikoli ve vleku okolností. Být investigativním výzkumníkem znamená dívat se na svět kriticky a aktivně se na něm podílet. To bych nazval angažovaným designem, který přichází s novými způsoby sociální intervence.

Holandská vnímavost vůči designu má v mezinárodních debatách o designu velký vliv. Co je podle vašeho názoru na Nizozemsku tak sexy, že se mnoho zahraničních studentů hlásí právě na nizozemské školy?

RK: Myslím, že je to něco za něco. Zákazníci mají k designérům velký respekt, a ti se tak mohou rozvíjet. Vzájemné porozumění je potom základem, na kterém stojí naše bohatá historie.

NS: Jako cizinec jsem právě o tomto vždy přemýšlel. Myslím, že je to dáno historicky a že to souvisí s jejich neustálým bojem proti společnému nepříteli, vodě. Známé rčení „Bůh stvořil zemi, ale Holanďané vytvořili Nizozemsko“ dokládá, že tato sdílená nutnost postavit se vodě vedla k rozvoji pragmatického a přesto invenčního přístupu, který nacházíme i v dnešní designérské praxi.

Kromě Haagské školy je tu ještě Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Mohli byste prosím porovnat přístup ke vzdělávání v oblasti designu v Rietveldu s haagským modelem? Liší se nějak?

RK: Ano, liší se. Mohu mluvit pouze za sebe, studovala jsem tam. Rietveld Academie se zaměřuje především na konceptuální přístup. V Haagu to děláme taky, ale věříme, že reálné dovednosti, jako je programování nebo sazba, jsou také součástí praxe.

NS: Já myslím, že konceptuální přístup je v podstatě na obou školách podobný. Ale blízkost KABK (Královská umělecká akademie) k legislativní a zákonodárné infrastruktuře nizozemské vlády v Haagu vede v důsledku k výuce založené na praxi. Díky převládající atmosféře a mnoha zadáním realizovaným ve spolupráci s těmito institucemi se slavný nizozemský konsensuální politický styl odrazil ve zdravém pragmatismu, který na škole převládá. Další rozdíl mezi oběma školami spočívá v našem všeobecném zaměření na umělecký výzkum. Každá akademie umění musí hledat dokonalou rovnováhu mezi teorií a praxí; Královská akademie umění v Haagu chápe přístup k designu založený na výzkumu jako most mezi teorií a praxí, který spojuje vědu a umění.

Kateřina Přidalová je publicistkou, kritičkou designu a editorkou Designreaderu.

Roosje Klap (1973) po studiích grafického designu na Gerrit Rietveld Academie založila v Amsterdamu grafické studio. Mezioborový designérský přístup jí umožňuje zpochybňovat hranice grafického designu a vytvářet nové formy komunikace.

Niels Schrader (1977) studoval komunikační design na Fachhochschule v Düsseldorfu a na Sandberg Institute v Amsterdamu. Jako freelance designér pracoval pro Uwe Loesche a Irmu Boom. V Amsterdamu si založil svoje vlastní studio.

Zdroj:
foto: http://en.red-dot.org/4466+M55bdcf01bee.htmlhttp://www.motimuseum.nl/en/image-hunters/jury/2380
text: text: Přidalová, Kateřina: Rozhovor s Nielsem Schraderem a Roosje Klap. In: Noviny, podzimní vydání, 26. mezinárodní bienále grafického designu Brno, Moravská galerie, 2014. http://www.bienalebrno.org/cs/Publications/BiennialNews/RoosjeKlapNielsSchrader