Bienále grafického designu jako pojem (2016)

V červnu bylo zahájeno 27. Bienále grafického designu v Brně (BB). Kurátoři a designéři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček se na koncepci akce podílejí již podruhé. Po minulé přehlídce s tématem vzdělávání představují tzv. klíčové pojmy grafického designu. „Nadcházející ročník bienále reaguje na proměny a stav současného grafického designu; jeho množství, rozmanitost, nepřehlednost či zdánlivou povrchnost. Jeho ambicí bude postihnout v obecné i v subjektivní rovině některé z pojmů, které současný grafický design definují nebo ovlivňují,“ uvádějí kurátoři.

Mezinárodní soutěžní přehlídka letos prezentuje dlouhodobou spolupráci. Do výběru se tradičně dostaly projekty z kulturního segmentu (publikace, písma, vizuální identity muzeí, festivalů a jiných akcí). Povedená menší výstava představuje filmové plakáty Zdeňka Zieglera. Expozice Které zrcadlo chceš olizovat? ukazuje fikci v grafickém designu, nerealizované projekty a fiktivní návrhy. „Výchozím bodem projektu je předpoklad, že když je něco vytištěno, stává se ‚to‘ skutečnějším,“ uvádějí kurátoři. Je sporné, zda tato přehlídka nesouvisejících artefaktů dokáže vyvolat patřičné otázky a vhledy do alternativních světů, jak si autoři představují.

Ve výstavě Souborné dílo představují laureátky 26. BB (Goda Budvytytė, Ines Cox, Anna Haas, Corina Neuenschwander) výřezy svojí práce vedle fragmentů ze sbírky bienále Moravské galerie. V kombinaci s doprovodným lyrickým textem vzniká poetický příběh výstavy. Projekt odhaluje kurátorskou emancipaci, podobně jako když před dvěma lety nizozemští Mevis a Van Deursen zpochybnili svůj grafický design v bílé krychli. Tyto přístupy odkazují na kurátorství jako metu určité skupiny grafických designérů, kdy už nejde o prezentaci vlastní práce, ale o exhibici intelektuálních předností.

Kritici v minulosti BB vyčítali, že nekomunikuje a grafický design prezentuje jen povrchně (jako estetické objekty, například ve zmíněné bílé krychli). V posledních letech se kurátoři snaží na tyto námitky reagovat. Věnují péči sdělování svých kurátorských záměrů, odhalují zákulisní informace (např. stanoviska výběrové poroty), doplňují vysvětlující popisky k exponátům a celkově usilují o navázání dialogu prostřednictvím rozhovorů v novinách a odborných textů v katalogu. Novinkou je i katalog s artefakty, které porota do mezinárodní soutěže nevybrala.

Komunikace je jednou stránkou, avšak jazyk druhou – důležité je, jak o věcech mluvíme a ke komu. I kdyby bylo záměrem BB oslovit veřejnost, jazyk a pojetí akce jsou projevem úzce vyprofilované oborové promluvy. Celým BB (od příspěvků na sympoziu přes katalog až k doprovodným výstavám) se implicitně prolíná jedna aktuální, ryze akademická tendence – tzv. spekulativní design. Zde více než o reálnou praxi a produkty jde o procesy, návrhy, otázky a možnosti oborového vývoje, kdy se design používá jako nástroj k vytváření idejí, nikoli věcí.

Lze spekulovat nad tím, zda se pod ambiciózní formulací kurátorského tématu neskrývá jen bezradnost, jak o grafickém designu mluvit a s kým. Grafický design v podání BB neodráží reálný stav oboru a toho, co nás každodenně (ať u nás, nebo v zahraničí) obklopuje. BB je pouze reflexí jedné akademické debaty emancipovaných designérů (kurátorů, editorů apod.) úzce napojených na spolupráci s kulturními institucemi. Vnímejme tedy BB spíše jako jedno z klíčových slov grafického designu. Ta ostatní si návštěvníci musí doplnit sami.