Designreader
19 3 2014 / Rubato

Co dělat?

Proč mluvit o grafickém designu (designu)? chce se ptát Designreader příští čtvrtek 27. 3. ve FRA a kouzlo blogu je, že bloger může odpovědět ještě dřív, než se akce, které se sám v panelu vybraných soudruhů účastní, vůbec odehraje.

Tak tedy odpověď z pohledu nakladatele (omlouvám se za zjednodušování, ale jinak by to nikdo nečetl): v jaké společenské situaci se grafický design právě nachází? ptám se nejprve já. Projevy grafického designu jsou bezesporu všude vidět, odpovídám si, ví se dobře o jeho existenci (časopisy, instituce, ocenění), je to zavedený obor na mnoha českých vysokých a středních školách, ale nemá dosud dle mého názoru žádné všeobecně známé dějiny, namítám. Paradoxní situace, řekl bych: učí se něco, co nemá pevný historický základ. Všeobecně známými dějinami míním stejnou úroveň šíření znalostí, jaké se dostává studentům na středních školách dejme tomu o výtvarném umění (buďme skromní a představme si, že každý ze studentů alespoň zaslechl jméno Monet, Picasso, Leonardo da Vinci atd.). Tolik k situaci. Co této situaci všeobecného prosazení se GD jako oboru předcházelo?

Domnívám se, že to byly především celospolečenské změny po 1. světové válce a moderna, která na ně reagovala sejmutím umění z pomyslného piedestalu mytického oboru, do kterého sestupoval sám génius a nechával sebe promlouvat skrze díla umělců. Fuj, řekli bychom. Umění bylo futuristy, dadaisty, konstruktivisty a jinými desakralizováno.

el-lisickij-klinom-krasnym-bej-belyh-1919

A to je moment, kdy se začíná uplatňovat role grafického designu a kdy začíná jeho třenice s uměním. Moderna prohlašuje: umění je řemeslo s rozumem (říká paradoxně například tradicionalista Eric Gill) a naopak: řemeslo s rozumem je umění (pro bádavce odkazuji např. na Tschicholdův vztah k fotografii – fotografie, pokud není manipulována a jen zdánlivě kopíruje realitu, nemůže být uměním). Kde je génius? Kde je mýtus umělce? Jak vidíme, umění je redefinováno, nikdo jej nepopírá, trvá dál tento prastarý pojem a odpovídá nám i na otázky, kterými se po nocích trápí mnozí grafičtí designéři: jsem já vlastně umělec, nebo nejsem, co jsem? Není se čím trápit, odpověď je výše uvedena, spěte klidně dál.

Tento jednoduchý vývoj, který započal s 20. stoletím a který pokračuje do našich dní mi v českém prostředí připadal natolik nesamozřejmě uchopený a vstřebaný (myslím na dav, nikoliv na osvícené jedince, ti nechť se laskavě neuráží), že jsem se rozhodl zpřístupnit v našem nakladatelství řadu děl, která by umožnila studentům a zájemcům o obor uvažovat nad tím, co se vlastně stalo a co se vlastně děje i v naší současnosti. Záměrně jsem nevybíral žádná intelektuálně náročná díla, která by nakonec jen odradila.

Jako jednoduchý úvod k výchozí situaci grafického designu jsem vybral Bruna Munariho a jeho sebesamavysvětlující titul Umění jako řemeslo (vyjde až nám překladatel dodá překlad, již brzy…). Netřeba komentovat. S ohledem na typografii (těžko ji od grafického designu oddělit), jsem zvolil dílo, které nádherně kontrastuje k moderně a je základním dílem typografie a které téma rozšiřuje o spojení umění s morálkou: Eric Gill – Esej o typografii (vyjde na jaře 2014). Další na řadě jsou dějiny grafického designu od praktikujícího designéra Richarda Hollise – Stručné dějiny grafického designu (vyjde do konce roku 2014). Hollis patří mezi jedinečné průkopníky dějin grafického designu a pokud si knihu koupí dostatečné množství lidí, rád bych pokračoval v zpřístupňování jeho díla, které je příkladné tím, že místo tlachání o estetických kvalitách toho či onoho díla, zakládá pilnou prací dějiny oboru (ty se překvapivě nenapíší samy).

Tím bychom neradi skončili. Naopak rádi bychom pokračovali ve vydávání dalších děl přímo spojených se zrodem grafického designu. Riziko naší utopie spočívá v nejistém přijetí námi vydávaných knih v českém prostředí. Pokud by se povedlo vybudovat si dostatek zájemců o oborové knihy, můžeme se těšit na skutečně výběrová díla. Dech se mi tají jen při pomyšlení…

Proč tedy mluvit o designu? Z mého pohledu je tím důvodem budování solidního vědomostního základu. Jinak doporučuju: zbytečně nemluvit, nediskutovat, studovat, psát, dělat!

Případné dotazy večer 27. 3. ve FRA.

Jaroslav Tvrdoň je nakladatelem Rubato.

 

Zdroje obrázků:
http://riowang.blogspot.cz/2009/05/may-9.html
http://ia.net/blog/learning-to-see/