Automobily SsangYong jsou z hlediska designu ojedinělými počiny, jejichž atypické tvary nastolují řadu otázek. Mezi nimi ale vyniká ta stěžejní – je nekonformní tvarosloví zdařilé a nepochopené, nebo je kritizováno oprávněně?
Jihokorejský výrobce, který byl založen před šedesáti lety, patří mezi producenty, jejichž některé návrhy si nelze s ničím jiným splést. Podíl na tom mají atypická tvarová řešení, jež se vymykají všeobecným zvyklostem. Avšak ve většině případů – pomineme-li unikátní model Actyon z roku 2005 – jde o automobily s relativně klasicky stavěnými karoseriemi založenými na osvědčené práci s karosářskými prostory, které plní designérské zadání a představují poutavé práce přitahující pozornost.
Má-li být řeč o stěžejních návrzích značky SsangYong, vyvarujme se subjektivním hodnocením estetiky jejích vozidel – a následného zhodnocování, jsou-li krásná nebo ošklivá – a zmapujme jejich design v obecné rovině, se zohledněním jak sériových, tak koncepčních počinů. Podívejme se také na jeho jednotlivé etapy, mezi nimiž dominuje výrazně experimentátorské období (tvořené převážně vozidly Musso, Korando či zmíněným křížencem Actyon), po němž následuje fáze návratu ke klasickým tvarům a jejich výrazná kultivace, jíž započala vize WZ (2007). Poukažme rovněž na méně známé prototypy, neprávem opomíjené designérské práce a také tvořivé pokusy o pronikání do oblastí, kde nemá jihokorejský design příliš velké zastoupení – například do sféry retro designu, kde figuruje osobitý otevřený vůz CRS z roku 1995.
Klíčové sériové návrhy: Nekonformní počiny, kontroverzní projekty a práce renomovaných designérů
V roce 1993 byla spuštěna výroba modelu Musso, jehož expresivní design navrhl britský tvůrce Ken Greenley. Bohatě prosklená kabina je vsazena do pontonu se stupňovitou horní částí, který je dotvořen dvěma výraznými vydutími nad oběma blatníky, jež korespondují s podobně řešeným vrstvením kapoty, zejména jejím vyvýšeným středem. Oproti objemu kabiny je příď poměrně malá, přičemž dojem určité – ne však rušivé – asymetrie znásobují malé kryty světlometů, ostře vybíhající do boků. Vizuální čistotu těchto prvků posilují samostatné směrovky vsazené do nárazníků a začlenění světlometů do společné roviny s maskou chladiče. Podstatnou složkou estetiky exteriéru jsou plastové boční panely, které materiálově i barevně ladí s lemy blatníků a oběma nárazníky.
Působivou příď vyvažuje prakticky vyhlížející záď s velkými koncovými světly, jejichž segmenty zasahují do plochy zadní výklopné stěny. Velikost těchto partií vyniká zejména tehdy, podíváme-li se na vůz z 3/4 zadopohledu, v němž je rozdíl mezi objemem přídě a zádě obzvláště zřetelný (a umocněný stupňovitou horní partií pontonu).
K automobilu Korando (1996) se dostaneme v souvislosti s jeho novou, v pořadí již třetí generací. V tuto chvíli se však přesuňme na počátek nového milénia, jenž byl ve znamení modelu s názvem Rexton, pod jehož designem je podepsáno renomované studio Italdesign. Profesionalita, zkušenosti a um této návrhářské ikony vyzařují z proporčně zdařilé karoserie, jejíž jednotlivé prvky jsou součástí harmonické a brilantně vyvážené formy. Elegantně zaoblená příď je základem pro masku, kterou tvoří šestice chromových lamel, dosedajících na vertikální spojnici. Celek zastřešuje plastická lišta, jíž po stranách ohraničují kryty reflektorů, ukrývajících moderní světelnou optiku a doplněných o vodorovné pásy světel v ploše nárazníku.
Výrazné lemy blatníků dominují boční části karoserie s měkce klenutými panely a nápaditým výběžkem zadního okna. Vertikální sdružené svítilny, se štíhlými pásy čirého krytu v jejich spodním segmentu, dotvářejí kompozici zádě, která dodnes nezevšedněla – stále působí dojmem vyváženého a plně funkčního celku.
V době vzniku však nebylo snadné vůz identifikovat, na čemž měla podíl absence něčeho, co lze nazvat charakteristickými znaky výrobce – každý jeho automobil představoval originální návrh bez vazeb na ostatní vozy SsangYong, což potvrzuje další realizace s názvem Rodius (2004). Automobil, jehož název vznikl ze spojení slov Road a Zeus, byl postaven na platformě tehdejší generace sedanu Chairman a vychází z konceptů C.E.O a Entertain (oba z roku 2003). Designér Ken Greenley se při jeho navrhování inspiroval estetikou konstrukčních řešení jachet, což je patrné zejména na ztvárnění druhé poloviny karoserie – přídavné trojúhelníkové okno, které je opticky propojeno se zadním sklem, vybíhá svým šípovitým výběžkem směrem dopředu, kde se míjí s elegantním křivkovým zakončením bočního prosklení.
Vcelku nenápadná tornado line je napojena na zadní lampy a zároveň zasahuje do krytů předních světlometů, které jsou součástí konvenční přídě s mohutnou maskou o dvou hlavních vstupech, jejímž ústředním motivem je trojzubec, doplněný šesti štíhlými lištami. Vůz byl dvakrát modernizován. V rámci první omlazovací kúry (2007) došlo k přepracování masky, jež byla opatřena osmi chromovými lamelami, zatímco druhá vlna změn proběhla v loňském roce a postihla zejména nabídku pohonných jednotek.
Nové provedení vozu, prodávané na domácím trhu pod názvem Korando Turismo, sice neopouští typologický rámec karoserie původního modelu (je i nadále vozem s velkoryse dimenzovanou, až jedenáctimístnou kabinou), je však tvarován moderněji a zároveň méně atypicky.
Nyní se však zaměřme na automobil, který stojí na pomezí mezi klasicky stavěnou karoserií a experimentátorským tvaroslovím. Jde o model Kyron (2005), na jehož designu pracoval dnes již zmíněný Ken Greenley. Vůz je nástupcem výše uvedeného SUV Musso, oproti němu ale představuje proporčně všednější a zároveň uhlazenější dílo, jemuž autor vtiskl symbolické prvky – vyniká to zejména při pohledu na koncová světla, jež evokují erby.
Kompozice zadních partií je zvláštní a nepřehlédnutelná, a to nejen díky jedinečnému tvaru sdružených svítilen, ale také masivní lišty, která je jejich spojnicí. Kyron je však pozoruhodný zejména vzájemným provázáním jednotlivých partií exteriéru. Plastické členění bočních panelů proniká do zadní výklopné stěny, což zádi propůjčuje skulpturální vzhled. Dva roky po premiéře ale prošly zadní partie stylistickou proměnou, jež přinesla nová světla, která měla oproti těm původním horizontální orientaci a zcela jinou skladbu světelných segmentů. Příď postihly jen lehké kosmetické úpravy.
SsangYong Actyon (2005): Samostatná kapitola designu značky
Vskutku zajímavou hrou objemů, geometrických útvarů a linií s dramatickým průběhem je kreace Actyon, představená v roce 2005 a ve výrazně modernizované podobě vyráběna doposud. Koncepčním předvojem sériového vozu byla studie XCT, jejíž premiéra proběhla roku 2005 v Soulu. Projekt, jehož plastické členění bočních panelů můžeme zaznamenat také u konceptu SV-R (který je však klasicky stavěným SUV), byl navržen také ve variantě pick-up s názvem XMT.
Klíčovým znakem exteriéru je v tomto případě ostře se svažující střecha, čímž designéři předjímají styl, který se s úspěchem ujal o několik let později. Zásluhu na tom mělo zejména o dva roky mladší BMW X6, jež rozpracovalo atypické řešení karoserie jihokorejského vozidla. Předně je třeba zdůraznit, že zatímco ostatní SsangYongy jsou nezvykle tvarovány spíše stylisticky, model Actyon je unikátní z hlediska samotné formy, jež definuje veškerou estetiku vozu.
Se zkosením střechy koresponduje členění pontonu, který je modelován prohlubní ohraničenou ostrými linkami a jemným prolisem nad prahy. Příď pak představuje souhru nezvykle tvarovaných dílů, jimž dominuje opačný sklon trojúhelníkové masky, která vybíhá směrem dopředu a kontrastuje tak s úhledně zaoblenou čelní partií. Motiv trojúhelníku se promítá také do ztvárnění krytů světlometů, do nichž pronikají kruhové reflektory – střet dvou základních geometrických útvarů je originální, kryty navíc svou polohou (světla jsou umístěna níže, než bývá obvyklé) vymezují prostor pro dva plastové výlisky ve spodní části přídě.
Asymetričnost přístrojové desky odpovídá originalitě exteriéru, celek je však mírnější. Vychází z klasického uspořádání, v němž hraje hlavní roli středový panel – v horní části ohraničený linkou zasahující do oblasti ukazatelů – s ovladači sdruženými do několika kruhů. Opakuje se zde to, čím poutá Actyon pozornost zvenčí – ostrý střet kulatých forem, řídících se nadčasovým tvarem kruhu, a působivého prolínání ploch.
Zmíněná modernizace zasáhla zejména čelní část – výraz automobilu je nově kultivovanější, soulad mezi přídí a druhým karosářským prostorem však není tak harmonický jako u původního modelu. Maska v klasickém prostorovém pojetí, ohraničena konvenčními kryty reflektorů a vsazena do standardně modelované hmoty, kontrastuje s nezměněnou architekturou zadní části, která si ponechává – kromě originální stavby a dynamického přechodu mezi oknem a zadním čelem – také zdařilá koncová světla nezasahující do plochy pátých dveří. Podobně je na tom interiér, jehož tvarový základ zůstal nezměněn.
Model Actyon stál u zrodu nové kategorie vozidel, která jsou tvořena aspekty automobilů SUV a ozvláštněna výrazným spádem střechy, což ve výsledku evokuje dojem syntézy sportovně-užitkového automobilu a emocionálního kupé. Na tato vozidla lze však nahlížet jako na specifickou odnož kategorie SUV, kterou založil jihokorejský Actyon a široce zpopularizoval mnichovský vůz X6.
Druhá etapa designu (od 2010): Kultivace a následně nová vlna (tentokrát výhradně stylistického, nikoli karosářského) experimentování
V roce 2010 byla započata nová éra designu jihokorejského výrobce. Stalo se tak prostřednictvím třetí generace kompaktního SUV s názvem Korando, které je realizací studie C200 od studie Italdesign, jejíž premiéra proběhla roku 2008 v Paříži. Sériový vůz převzal ze studie hmotové rozvržení, jehož součástí jsou dva klasicky stavěné karosářské prostory. Oproti konceptu, jehož přídi dominoval pás sdružující masku a reflektory, pracuje produkční model s uhlazenými kryty světlometů a konvenční maskou.
Od své premiéry prošel vůz již dvěma modernizacemi. Pomineme-li drobné cizelování exteriéru a úpravy materiálů (a vybavení) kabiny, k němuž došlo předloni, klíčová je pro řadu Korando výrazná stylová proměna, jež proběhla na konci minulého roku. Design byl upraven po vzoru moderních studií SsangYong, například SUT-1 (2011). Nové tvarosloví se vyznačuje výraznými kryty předních světel s ostrými výběžky, jež zasahují do masky, která je rozměrově menší, než kdy dříve.
Podíváme-li se na modelovou řadu Korando napříč generacemi, spatříme sérii svébytných vozidel bez vzájemné souvislosti. Zatímco první model z roku 1983 byl licencí amerického Jeepu, druhá generace (1996, foto níže) představovala kreativní vůz, který i přes klasické znaky terénních vozidel – projevujících se ve stavbě blatníků, architektuře přídě a podobně – působil dojmem specifického návrhu. Navrhl jej designér, který je podepsán pod nejkontroverznějšími realizacemi značky – dnes již zde uvedený Ken Greenley.
Nerealizované studie: Nové projevy tvarové plasticity, perspektivní vize a designérská cvičení
SsangYong se vepsal do paměti lidí jako výrobce tvarově nekonformních, z hlediska formy karoserie však plně funkčních automobilů. Vozy s terénními a užitnými vlastnostmi však nejsou tím jediným, co tvoří jeho identitu – abychom ji vnímali ve všech rovinách, nutno připomenout několik méně známých studií, jejichž tvarový rámec a zaměření by mnoho lidí se SsangYongem patrně nespojovalo. Velmi tvořiví byli designéři této firmy v polovině devadesátých let minulého století, kdy představili hned několik atraktivních studií, a to v pestré stylové škále.
Prvním konceptem tohoto období je čtyřmístné kupé s označením CCR-1, jehož uvedení proběhlo roku 1995 na autosalonu v Soulu. Automobil o délce 4290 mm, šířce 1840 mm a výšce 1300 mm tvoří elegantní karoserie s minimalistickou přídí a šípovitými předními reflektory, které jsou zároveň předělem mezi předními blatníky a kapotou. Konstrukční zajímavostí jsou dveře výklopné směrem nahoru.
V témže roce byl představen unikátní návrh, jenž odkazuje na otevřené automobily první poloviny minulého století. Nese označení CRS a vyznačuje se typickými rysy pro tehdejší karosářskou praxi – jde především o štíhlou příď, kterou zakončuje maska chladiče s vertikálními žebry a štíhlým chromovým okrajem. Nutno poukázat na předimenzované blatníky, do nichž byly vsazeny kulaté reflektory, či na dvoudílný přední nárazník s integrovanými směrovkami. Zadní partie jsou pak pozoruhodnou syntézou klasického, měkce zaobleného objemu a moderních dílů, jimž dominují dvě dvojice oválných svítilen. Vůz o délce 5335 mm, šířce 1850 mm a výšce 1390 mm je poháněn šestiválcovým motorem o výkonu 220 k, díky němuž dosahuje půldruhé tuny těžký automobil maximální rychlosti 230 km/h.
Zůstaneme-li v roce 1995, připomeňme další výkonný automobil, tentokrát však s designem navrženým dle diametrálně odlišných pravidel. Studie Solo III, pod jejíž kapotou pracuje šestiválcová pohonná jednotka o výkonu 220 k, je jedním z ojedinělých počinů své doby a místa vzniku – jde totiž o kupé, jehož vzhled není utvářen odkazy na osvědčené stylistické formy. Karoserie o délce 4334 mm, šířce 1790 mm a výšce 1180 mm zaujme atraktivní boční částí, v níž je patrné těžiště kabiny (posunuté dopředu) a kterou tvoří masivní zadní sloupek, volně přecházející do hranaté zádě s výrazně plastickým povrchem. Mohutné zadní díly kontrastují s elegantní přídí, vyznačující se nízkou stavbou a – oproti pontonu – kolmými světlomety zapuštěnými do trojrozměrného plastového výlisku. Vůz dosahuje maximální rychlosti 242 km/h.
Rok 2007 byl pro jihokorejskou značku přelomový, na čemž má klíčový podíl frankfurtská studie WZ. Mohutný (5080 mm x 1866 mm x 1465 mm) a výkonný (365 k) vůz se zapsal do dějin výrobce nejen svým designem, ale také dějištěm premiéry – jde totiž o první studii v historii značky, jež byla uvedena mimo domovskou metropoli. Z estetického hlediska opouští tříprostorová karoserie vše, s čím jsme se mohli setkat u dobových generací limuzíny Chairman – oproti dřívějším designérským postupům dochází k zřetelné inspiraci evropskými počiny, což je zřejmé zejména z rozvržení proporcí a uskupení prvků přídě.
Studií XIV-I (2011) se značka vrátila do oblasti SUV s dynamicky zkosenou střechou – zasáhla tak do oblasti (příslušností modelu do segmentu B však v rozměrově menším měřítku), na jejímž založení se sama podílela. V případě tohoto konceptu, který byl představen ve Frankfurtu, hovoříme o modelu s úzkou maskou a moderní světelnou optikou, která je součástí karoserie s prosklenou a zcela rovnou střechou. Dynamičnost kompozice boční části spoluutváří linka kopírující lem předního blatníku – a volně navazující na tornado line, jejíž součástí jsou také kliky dveří – či například černé sloupky A. Praktický interiér je vybaven variabilním systémem sedadel, která lze posouvat a otáčet.
Vůz byl rozvinut ženevskou vizí XIV-2, představenou v následujícím roce, jež předznamenala styl konceptů příštích let – půjde o automobily klasických karoserií, avšak s výraznými stylistickými prvky a působivými projevy plasticity. Vše uvedené se promítá do ztvárnění studie SIV-1, vystavené na témže místě o rok později. Karoserie o délce 4,15 m pracuje s vysokým pontonem, který je členěn třemi hlavními linkami – zadní, pramenící nad koncovými světly a ústící do plochy zadních bočních dveří, dále atypickým provedením tornado line, jež není ukotvena v zadní části (jak bývá obvyklé), přičemž souhra křivek vrcholí výraznou prahovou linií.
Výše uvedené vlastnosti vnější estetiky vozu rozvíjí letošní koncept XLV, prozatím poslední výrazná studie značky, spočívající v sedmimístné karoserii se třemi možnostmi uspořádání sedadel – od 2+2+3 přes 2+3+2 až po 2+2+2+1 (sedmé sklopné sedadlo je v tomto případě umístěno mezi druhou a třetí řadou). Příchodem této vize dochází k ustálení některých rysů předchozích studií – štíhlá maska s lištou, která zasahuje do optiky světlometů, se pozvolna stává novým poznávacím znakem vozidel SsangYong. Doplňuje ji vydutí karoserie, vybíhající z krytů koncových světel a splývající v ploše pontonu, což tuto část vozu výrazně oživuje.
Estetické vlastnosti vozů SsangYong: Krátkozrakost povrchních soudů
Design, ačkoli bývá často redukován na estetično a vizuální stránku věci, je mnohovrstvý jev skládající se z mnoha aspektů. Patří mezi ně zejména provozní vlastnosti, kvalita a zpracování užitých materiálů, důraz na ergonomii, praktické využití interiéru a podobně – to vše v tvarově přijatelné podobě. Přesto se ale můžeme setkat s názory, které hovoří o designu jako o něčem výhradně estetickém – to je také jeden z důvodů, proč bývá SsangYong kritizován pro svůj nezvyklý a na evropské poměry poněkud exotický vzhled.
Neměli bychom však opomíjet další vlastnosti designu těchto jihokorejských vozidel, jimiž jsou konstrukční smělost a tvořivost – v případě modelu Actyon doplněné o vizionářství a předjímání nového trendu, či například modularita a využití objemu kabiny, čímž se vyznačuje Rodius, vůz s výraznými nautickými motivy. Nahlédneme-li do minulosti této značky, setkáme se s koncepty, o nichž se příliš nemluví – přitom jde o specifické práce, které stojí, minimálně v kontextu jihokorejské tvorby, za pozornost. Nelze také přehlédnout dynamiku, jež provází designérský vývoj těchto automobilů, včetně hledání charakteristických prvků, a tedy osobité tváře, sloužící například k rychlé identifikaci vozidel.
Jednou z možností, jak nahlížet na práce této značky, je vyhnout se subjektivně laděným poznatkům o kráse či ošklivosti – automobily SsangYong se vymykají evropskému vnímání estetiky a nenavazují na žádné historické vzory, s čímž souvisí absence tradičních a léty ověřených prvků estetické složky designu. Jde o vozy, které vycházejí z jiných stylistických zásad, což je důležité mít na paměti, pokusíme-li se o jejich tvarové zhodnocení.
Psáno pro www.auto.cz
Zdroje fotografií: www.en.autowp.ru, www.smotor.com (koncepční studie)