Andrew Shea: Design prostě slouží lidem (2012)

S aktivistou v oblasti sociálního designu jsem hovořila o situaci oboru ve Spojených státech i obecně ve světě. Rozhovor se celou dobu točil kolem sociokulturního potenciálu designu a opakovaně ústil ve zdůrazňování výhod, jež přináší designérská činnost v aktivní spolupráci s cílovou komunitou.

Pojem design se v Česku – na rozdíl od anglofonní oblasti, kde implikuje nejen výsledek, ale i činnost – nejčastěji chápe jako označení pro finální produkt. Proto je u nás běžnější uvažovat o designu z hlediska výrobků a jejich autorů, což může být pro vývoj praxe a teorie oboru omezující. O tom, že design je oblast, která může mít velký sociokulturní potenciál, svědčí mimo jiné i vaše kniha Designing for Social Change (Design pro společenské změny). Proč jste se vy, grafický designér, rozhodl napsat takto zaměřenou knihu a komu je určena?

Zpočátku jsem knihu psal pro sebe, protože jsem se chtěl dozvědět, jak efektivně navrhovat sociální projekty, které by byly přínosné pro určitou komunitu a neziskové organizace. Design má sociokulturní potenciál, jak říkáte, neboť je to oblast s rozmanitými společenskými a kulturními funkcemi. V určitém smyslu design prostě slouží lidem.

Kniha je cenná především pro designéry, kteří ještě nemají dostatek bezprostředních zkušeností s komunitně orientovanými projekty, klienty a cílovými skupinami. Stejně tak může být přínosem i pro nedesignéry, neboť jsem se při výzkumu zajímal rovněž o aktivity z jiných disciplín, o lidi z oblasti státní správy, vzdělávání, sociálních služeb a podobně, kteří pravidelně v komunitách pracují.

Obor, který jste studoval, se přímo jmenuje sociální design? Které události či kteří lidé vás natolik ovlivnili, že jste orientoval svou teorii a praxi tímto směrem?

Vystudoval jsem grafický design na Maryland Institute College of Art. Ve škole se hodně diskutovalo o sociálních změnách a mnoho seminářů bylo prakticky zaměřeno na řešení specifických problémů designu pro určité neziskové organizace a komunity. Spoustu času jsme věnovali designérským otázkám, které by měly pozitivní účinky v regionu, neboť Baltimore je lokalita s mnoha socioekonomickými problémy.

Potkal jsem zde spoustu lidí, kteří mě bezpochyby ovlivnili. Svoji významnou roli v tomto ohledu sehrála také i moje předchozí zkušenost ze studia politické filosofie. Bez ohledu na to, na čem přesně a pro koho designéři pracují, vždy je podstatné, aby si ujasnili své osobní hodnoty a preference.

Podtitul vaší knihy zní Strategie pro komunitně orientovaný design. Mohl byste tento designérský přístup přiblížit?

V komunitně orientovaných projektech designéři přímo spolupracují s lidmi, kteří budou produkt v budoucnu užívat. Historicky jsme jako designéři předurčeni k tomu, abychom vykonávali určitou službu – vytváříme plakáty, brožury, webové stránky, loga a další vizuálně pomíjivé produkty, avšak jen zřídka se dostáváme do interakce s uživatelem.

Pokud se však zamyslíme nad vlivem designu z hlediska jeho pozitivních společenských účinků, musíme zvolit odlišné stanovisko a postup pro svou práci. Takový přístup je v podstatě sociálně orientovaný, neboť se zajímáme o chování lidí, o jejich hodnoty a možnosti, jak jim design může konkrétně sloužit. Designéři potřebují spolupracovat s cílovými skupinami, aby porozuměli lidským potřebám lidí a tomu, jak je produkty designu ovlivňují.

Komunitně angažované strategie jsou tedy založeny na aktivní spolupráci s uživatelem, ve spolupráci s nímž designérský produkt vzniká. Seznam deseti strategií, které v knize uvádím, můžeme vnímat jako metodiku komunitní práce. Jak už jsem naznačil výše, kniha by měla být inspiračním zdrojem pro různé skupiny lidí, kteří se aktivně v komunitách zapojují.

V knize uvádíte výstižnou specifikaci sociálního designu: jde o designérský proces nikoli pro komunitu, ale ve spolupráci s komunitou. Jakou úlohu plní v takto orientovaném projektu designér? Jak konkrétně probíhá taková kooperace?

Designování pro komunitu může probíhat u počítače bez jakékoli interakce s cílovým uživatelem. Taková práce může sice někdy vypadat jako spolupráce, nicméně ve skutečnosti designér vytváří vzhled a navrhuje řešení, které pouze on sám či ona sama považují za správné. Naproti tomu designování s komunitou znamená, že uživatel je aktivním učastníkem při produkci samotného díla. V praxi jsou tedy uživatelé přítomni během celého designérského procesu a fungují jako zpětná vazba. Mají vliv na ideu díla, účastní se vytváření prototypů, testování a finalizace produktu.Výsledný design by měl korespondovat s jejich vnímáním a představami.

Kniha je sestavena z klíčových případových studií, což je pro ni jako praktickou příručku výhodné. Mohl byste některé z nich představit?

Všech dvacet projektů se odehrálo na různých místech Spojený́ch států a s různým potenciálem, neboť design jako nástroj sociální změny zahrnuje mnoho rozmanitých aktivit. Najdeme tu malé akce, cílené na menší komunity (The Importance of Dialogue a A Book by Its Cover), projekty pro miliony lidí (Safari 7 a Made in Midtown) nebo koncepty, které jsou spíše sériemi doporučení a rad, jak řešit určité problémy (Hawthorn Community Center). Všechny iniciátory spojovalo opravdové nadšení pro dobrou věc. Za pozornost stojí například školní projekt Open, jehož výstupem byla útlá brožura, která se distribuovala mezi bezdomovci v Santa Monice a měla za cíl informovat tuto sociální skupinu o jejich právech a motivovat je k tomu, aby se dostali zpět k normálnímu životu. Jiným příkladem je edukativní program Pecans, určený dětem středních škol v Alabamě, který prezentuje možnosti podnikání v tomto venkovském regionu za využití lokálních zdrojů. Wet Works je pozoruhodný projekt vytvořený designéry s cílem informovat chicagskou veřejnost o zneužívání vody z Michiganského jezera.

Představil jste jen úspěšné akce, nebo se čtenář může konfrontovat i s nefunkčními koncepty?

Snažil jsem se najít i neúspěšné kousky, protože i na těchto příkladech se lze leccos naučit. Ale vzhledem k tomu, že práce na knize vyžadovala také nutné zapojení i autorů jednotlivých projektů, velmi záhy jsem zjistil, že lidé většinou nejsou ochotni sdílet své neúspěchy, takže většina uvedených akcí měla víceméně plodné výsledky.

Dáváte některému ze zmiňovaných projektů přednost? Z jakého důvodu?

Většinu z nich jsem si sám osobně vybral, jsou výsledkem mého vlastního průzkumu. Ačkoli je každý něčím výjimečný, jeden z nich je mi bližší, neboť se odehrál v Lancasteru, mém rodném městě. Keys for the City neiniciovali designéři, ale místní náboženské komunity amenitů a menonitů. Cílem této akce bylo zvýšit hudební povědomí a získat stipendium pro hudební výchovu. Byl jsem překvapen, jakou formou byl design tohoto počinu pojatý. Na chodnících byla po celé léto rozmístěna více než dvacítka klavírů, jež byly volně k dispozici. Umožňovaly lidem vzájemně se konfrontovat a sdílet hudební zkušenosti.

Jak složité je zrealizovat takové projekty a jak jsou financovány?

S financováním to není nikdy jednoduché. Je to samozřejmě nejkomplikovanější fáze komunitně orientovaných aktivit. Většina příkladů v knize byla financována z grantů nebo podporována vzdělávacími institucemi. V poslední kapitole najdete možnosti, jak tuto sociální službu financovat. Věřím, že by úsilí a snaha designérů měla být vždy nějak kompenzována.

S kým pravidelně spolupracujete a jaké jsou výhody takové spolupráce?

Pracuji jako vedoucí designér na New York Academy of Art a učím na Katedře výtvarného umění na School of Visual Arts v New Yorku. Mám velkou svobodu při tvorbě vizuální komunikace, která instituci reprezentuje. Výhodou je, že jsem v nepřetržitém kontaktu se svými klienty a uživateli a mohu se stále konfrontovat s tím, jak moje práce funguje. Tato zpětná vazba je velmi podnětná a pomáhá mi designovou praxi stále vylepšovat. Zároveň je velmi uspokojivé přijímat ocenění své práce.

Vedle stálého uvazku spolupracuji jako freelancer s různými organizacemi. Nyní už nějaký čas pracuji pro Children’s Tumor Foundation, nadaci, která pomáhá dětem s neurofibromatózou. To je neurologická porucha způsobující nádory na nervovém zakončení, jíž v současnosti trpí až tři tisíce lidí. Jiným příkladem je nově se vyvíjející spolupráce s Center for Urban Pedagogy, jejímž cílem je zpřístupnit lidem bankovní systém a naučit banky zodpovědnosti vůči lokálním komunitám. Tento projekt s názvem Vendor Power! jsem zařadil do své knihy.

Velmi podnětná je aktivita grafických designérů Williama Drenttela a Jessicy Helfandové v institutu Winterhouse, jehož mottem je design jako nástroj sociální změny [Winterhouse je interdisciplinární platforma, aktivní na mnoha úrovních, od online žurnalismu přes kurátorské projekty, sympozia, workshopy, vzdělávání až k editorské a publikační činnosti – pozn. red.]. Zajímalo by mě, zda v USA působí ještě další podobné instituce?

Nenapadají mě další organizace, neboť Winterhouse je výjimečný tím, že prosazuje své ideály rovněž prostřednictvím Designobserveru [v současnosti nejvlivnější mezinárodní blog o designu a vizuální kultuře, který mimo jiné pomohli vytvořit právě William Drenttel a Jessica Helfandová – pozn. red.]. Nicméně podobné instituce se v poslední době ve Státech rychle rozmáhají. Můžu například zmínit DesignNYC, Center for Urban Pedagogy, Hatterly, Design Trust for Public Space, Echoing Green, Firebelly Design nebo Society of Design.

Jak vyspělý je vzdělávací systém v oblasti sociálního a trvale udržitelného designu v USA a na jakých typech škol se tyto obory vyučují?

V Americe je mnoho škol, které nabízejí studijní programy v oblasti sociálního designu a sociálních inovací. Například magisterské programy na School of Visual Arts, Stanfordu, Herron School of Art and Design v Indianě, Maryland Institute College of Art, California College for the Arts a na dalších univerzitách. Studijní možnosti můžeme nalézt i v bakalářských programech na jiných typech škol po celých Spojených státech. Rovněž se konají různé workshopy a mimoškolní aktivity, jako například Project M, Firebelly Design, Moving Design nebo Design for Social Impact.

Z pohledu našeho kulturního kontextu vypadá situace v USA téměř idylicky. Sociálně orientovaný design je v našem vzdělávacím systému pro designéry doposud velkou neznámou. Grafičtí designéři jsou v České republice vzděláváni buď jako autorské, umělecké osobnosti, nebo naopak školeni prakticky, s cílem uplatnit se v komerční sféře. Pokud však uvažujeme o klíčovém významu vzdělávání, které bezpochyby posiluje sebevědomí designérů a formuje povědomí o sociokulturním potenciálu jejich profese, hlavní otázka zní: Kde začít? Co byste doporučil osvíceným designérům? Jak a kde rozběhnout sociálně efektivní projekt?

Grafičtí designéři mají ohromnou moc podílet se na důležitých sociálních změnách. Vytvářejí řád v informačním chaosu, dávají vizuální komunikaci přitažlivý vzhled – a to všechno mohou udělat z pohodlí svého domova. Je jednoduché rozjet projekt jako například web pro charitu nebo tiskoviny
za menší náklady. Designéři by se však měli porozhlédnout ve svém okolí a položit si otázku, co by rádi změnili ve své čtvrti nebo jak by mohli být užiteční pro lokální komunitu. Pokud najdeme členy komunity, kteří by se mohli stát součástí projektu, je klíčové nalézt nejdříve způsob, jak efektivně spolupracovat. K tomu by mohla přispět mimo jiné i moje kniha.

Jaké jsou vaše další plány?

Moje další plány jsou především pedagogické: vyučuji komunitně orientovaný design na Parsons The New School For Design a hodlám se i nadále sociálnímu designu věnovat jak prakticky, tak teoreticky. Píšu články a eseje, nicméně o další knize zatím neuvažuji.