Výrazivo estetiky automobilů řady DS představuje osobitou odnož soudobé produkce, jež se od ostatních návrhů odlišuje hned několika hledisky. Předně jde o neotřelý pohled návrhářů na automobilovou karoserii, její prostorové uspořádání a hmotné schéma, s čímž se pojí druhý aspekt originality – nezařaditelné, tvořivě svobodné výtvarné prvky, které staví pozorovatele před důležité téma funkce.
Estetické vlastnosti celku jsou specifickou formou funkce, pročež je nutno důsledně rozlišovat na funkci provozní (technické předurčení vozidla, vyjádřené možností mobility), mechanickou (aretace ovládacích prvků) a právě estetickou. Vyloučení výtvarné náplně ze struktury díla, jehož je imanentní součástí, by znamenalo bagatelizaci estetiky – bez ní bychom totiž nesledovali automobilový design, nýbrž strojový výrobek.
Dialektické, mnohdy až antagonické dělení na estetiku a funkci – krom toho, že je z podstaty věci umělé, na základě nepochopení metastruktury designu – utváří z estetiky jakousi nadstavbu nad mechanickou funkci díla, které je tak dualisticky děleno na tělo (hmotný návrh, do nějž se promítá především mechanické a provozní funkce) a svrchní emulzi, již lze kdykoli obměnit či upravit.
Odtud také pramení problematičnost některých faceliftů, pro něž je tělo automobilu jen podstavným elementem, na nějž jsou roubovány výrazové prostředky rozličných proudů a inspirací. U automobilu DS5 dochází vlivem modifikace vnějšího tvarosloví (zejména přídě) ke zpřetrhání rastru, který je utvářen jednotlivými prvky provozní funkce – maskou chladiče pro ochlazení pohonné jednotky či reflektory. Je-li odstraněna původní maska chladiče v podobě dvou souběžných lišt, jež byly poplatné designérskému směřování automobilky Citroën, dochází k nevratným změnám, které mají za následek nesourodost, disharmonii.
Obměna masky byla vynucena emancipací programu DS od značky Citroën, jenže šestiúhelníkový novotvar nejenže obtěžkává subtilní charakter optiky světlometů, ale též oslabuje estetický účin křivkové lišty, propojující horní hranu reflektorů a boční sloupky karoserie.
I přes implementaci novotvaru, který může působit kvůli shora nastíněným příčinám poněkud problematicky, je to právě automobil DS5, který jakožto syntéza všech uvedených projevů funkce sugeruje představu autentického designu; díla, jehož křivky působí na pozorovatele, čímž naplňují funkci oslovení. Nadto modelují hmotu, která uskutečňuje automobil jako prostředek mobility. Hmotný návrh však není pouhou podstavou, jakýmsi soklem pro tvůrčí kreace na něj nadstavené (provedený facelift prokázal nutnost harmonického splynutí hmoty a jejího formování), nýbrž tvoří veškeré médium působivosti.
***
Křivka tak není samoúčelná, její primární hodnotou je skutečnost, že působí – aniž by nutně rozehrávala jiné motivy karoserie nebo vycházela z provozně funkčního prvku. Stane-li se estetická funkce faktem, křivka – kupříkladu chromové propojení reflektorů a sloupků, o němž je řeč v předminulém odstavci – nemusí být ničím podmíněna. Jejím smyslem, vtěleným do funkce, je působit.
(Psáno pro CDCC – www.cardesignclub.7x.cz)