Octavia má pro český design význam hned z několika hledisek. Prostřednictvím prvního generačního vydání vozu byla uvedena maska chladiče, která jednak odkazuje na mohutné masky vozidel 30. let minulého století, jednak utváří charakteristický znak českých automobilů, s nímž je v sériovém i koncepčním návrhářství nakládáno dodnes. I přes dílčí modifikace základní tvarové formy je maska stále týmž prvkem, jenž spoluutváří symbolickou hodnotu vozidla a přispívá k jeho snadnému zapamatování.
Výše řečenému odpovídá další specifikum Octavie, kterým je jednoduchý tvaroslovný aparát, jenž sestává ze snadno identifikovatelných tvarů. Počínaje klasickou kompozicí přídě s dominující centrovanou maskou chladiče přes boční profil s náznakem stupňovité zádě až po snadno čitelnou optiku koncových svítilen, vozidlo je pro vnějšího pozorovatele výrazově srozumitelné. Tvary vycházejí z mechanických funkcí automobilu a je možné je bez problémů uplatnit i při přípravě dalších karosářských variant, aniž by původní návrh pozbyl vizuálních kvalit. Všechny tři dosavadní generace vozu toto proporční schéma sdílely; jednotlivé vývojové odlišnosti, vycházející z dobových módních tendencí, jsou jen svrchní emulzí, která je nanesena na principiálně nezměněný základ.
U nejnovějšího vozu se však setkáváme s dosud neznámým propojením rozličných vlivů, se synkretismem, díky němuž je Octavia – v rámci dosavadní modelové a stylové kontinuity – výjimečným tvůrčím počinem. Během minulých zhruba patnácti let usilovali designéři o reformu masky chladiče, jež byla shora nastíněna. Teprve u nové generace Octavie však došlo k patřičným úpravám, a to nejen stran cizelování kontur masky, nýbrž i z hlediska pojetí její celkové formy.
Návrháři masku přepracovali do horizontálněji pojaté formy a posunuli její těžiště, což – ve spojení s mírně konvexním klenutím kapoty, které nemá mezi novodobými návrhy české automobilky obdoby – přispělo odhmotnění přídě. Kromě pocitu lehkosti je takto modelovaný celek rovněž sportovnější. A ačkoliv si maska ponechala složité – desetiúhelníkové – rámování, díky její stylizaci bylo docíleno subtilnějšího dojmu; diagonální zkosení bočních hran nadto umožňuje takřka organické propojení s optikou světlometů.
V designu Octavie vrcholí konvexně-konkávní členění ploch, které roku 2010 předjímala výstavní studie Vision D a jehož méně progresivní variantu představuje minulá generace vozidla. Jde především o stylizované prolamování zadní části karoserie, jež odkazuje na fasetování kubistických skulptur. Nový návrh tyto tvarové finesy rozvíjí mimořádně sofistikovaně – mají-li ostroúhlé útvary na exteriérech starších automobilů Škoda funkci analytického rozkladu ploch, nejnovější Octavia toto rozvrstvení absorbuje do svého hmotového členění, čímž plastické články její karoserie sugerují dojem modelovaného reliéfu.
Pomineme-li stylové novoty, které opouštění tvarovou kontinuitu a tvarosloví dílčích prvků zesložiťují (což se týká především koncových svítilen, jež jsou osobitou citací téže komponenty užité na exteriéru kompaktního vozu Scala), vůz stále sestává z konvenčně modelovaných hmot. Prostorové uspořádání Octavie evokuje tradiční karoserie se stupňovitou zádí, které jsou pro mnoho pozorovatelů dodnes referenčním rámcem pro posuzování proporční vyváženosti; má-li automobil delší příď a objemnou kabinu, člověk intuitivně tuší zakončení takto stavěného celku třetím karosářským prostorem, který je určen zavazadelníku.
Reminiscence na klasické karoserie typu sedan tak i nadále evokuje dojem tradiční elegance, jež vyvažuje soudobý trend v podobě prolínání karosářských zvyklostí do zcela nových syntéz.
Fotografie: Škoda Auto