Vnější osvětlení karoserie patří mezi klíčové komponenty designu automobilu, což je dáno jednak možností osobitého provedení obrysu reflektoru, jednak výtvarně atraktivním ztvárněním světelné optiky, jejíž nápaditost může být znásobena vrstvením diodového osvětlení. V nejednom případě je zpracování světlometů součástí vizuálního charakteru té které značky – například u BMW, jehož reflektory jsou již několik dekád důsledně děleny na dvě části, či u Citroënu, kde jsou světla pro denní svícení redukována na subtilní linku organicky včleněnou do lamel masky chladiče.
Reflektory automobilu jsou pak mimořádně závažné stran vnímání automobilu jako takového, poněvadž automobil – jako civilizační fenomén posledních zhruba sta let – disponuje výrazným antropologickým přesahem. Karoserie totiž během svého vývoje nabyla výrazně antropomorfních obrysů, čehož jsou dokladem analogie spojující dílčí karosářské komponenty s částmi lidského či zvířecího (ztotožňování sportovních vozidel s charakterem šelmy) těla. Kromě plastického ztvárnění bočního profilu, které evokuje živočišnou muskulaturu, jde především o příď vozidla, jemuž intuitivně hledíme do tváře, neřkuli přímo do očí – v rámci přirozeného jevu zvaného pareidolie, kdy je člověk schopen detekovat obličej v náhodném uskupení anorganických prvků. Světlomety tedy tvoří vysoce důležitý vnější znak pro identifikaci automobilu a jeho zapamatování.
Francouzský výrobce Citroën provedl v tomto směru důležitou reformu, jíž předznamenal soudobý trend atomizace předních světlometů na tři samostatné reflektory funkčně rozdělené do tří výškových úrovní. Ačkoli se toto řešení objevuje již roku 1996, kdy jej na automobilové výstavě v Paříži představila koncepční studie Fiatu Multipla, šlo o ojedinělý výskyt provedení, které automobilka Fiat uskutečnila pouze u produkční verze téhož automobilu. K rozšíření dochází až po roce 2013, kdy byla na automobilové výstavě v Ženevě uvedena vize Technospace. U studie, jež anticipovala sériové provedení třetí generace velkoprostorového modelu C4, bylo provedeno plynulé napojení diodových pásků pro denní svícení s chromovými lištami masky chladiče, které bylo posléze uplatněno na karoserii výstavních studií (Aicross, CXperience či C-Aircross), ale i sériových modelových řad (Cactus, C4 Picasso, C3).
Přístup, jenž by prostřednictvím rozdělení světelné optiky ozvláštnil výzor automobilu, byl uplatněn i designéry automobilky Hyundai při přípravě subkompaktního crossoveru Kona, který byl uveden roku 2017. Zde však byl zopakován i na zadní části exteriéru, kde v podobě subtilního červeného krytu sdružených svítilen odhmotňuje objem pátých dveří. Své uplatnění našel i v tuzemsku, a to již v roce 2016, kdy jej prezentovala Škoda VisionS, a tedy i sériové SUV Kodiaq, které koncepčně předjímala. Po něm jeho analogii designéři užili na přídích všech ostatních SUV (Karoq, Kamiq a Vision IN) a v poněkud odlišném provedení – významově odpovídajícímu čtveřicím reflektorů vozidel Mercedes-Benz z přelomu milénií – i v případě modernizace řady Octavia. Řešení, které je z podstaty věci členité, má nemalý potenciál z hlediska dekorativnosti přídě, jež v důsledku elektrifikace mnohdy přichází o rozměrnou masku chladiče. V takových případech mohou světla tvořit tvarové těžiště celé přední části automobilu, jako je tomu u čínského elektromobilu Byton.
Příslovečný pohled do tváře takového vozidla je pozorovateli znemožněn, neboť příď karoserie již netvoří reflektory sdružené pod společným sklem, nýbrž tři samostatné jednotky. Výsledný návrh je kontraintuitivní, jelikož zrak člověka sice přitahuje diodový pásek pro denní svícení – protože jsme s ním konfrontováni častěji než s jinými světly na přídi -, spodní díl je však mnohem rozměrnější; jedinec tedy neví, do kterých světel se dívat přednostně.
Zdroj fotografie: Fiat