Podrážky a podšívky

Podrážky a podšívky jsou málo viditelnou součástí módy. Přesto se jejich vzhledu věnuje velká pozornost (ze strany návrhářů přinejmenším), která se neodvíjí jen od plnění utilitárních funkcí. Počítá se s tím, že tyto plochy občas prokmitnou vizuálním polem obecenstva módních „mluvících forem“. Ale počítá se i s jejich skrytostí, respektive s tím, že tyto plochy (a trochu též reliéfy) budou vnímány právě jako fenomény na hranici mezi viditelností (na čele módního útoku) a neviditelným rubem (odvrácenou stranou módního povrchu).

Hraniční povaha podrážek a podšívek občas zapříčiňuje jejich signální charakter – jsou často barevnější a zdobnější než třeba líc kabátu či svršek boty a i v krátkém zákmitu se tedy dají zachytit pohledem. Jindy však velkou pozornost naopak nebudí a jsou ponechány ve skrytu vizuální bezvýznamnosti. Třeba podšívky saka využívají často odlesků materiálu, který vrhá drobné mihotání vzácnosti á la komoditní fetiš či ozdoba, jak o nich uvažovali Marx či Georg Simmel. Podrážky či podšívky mohou tedy využívat efektu skrývané zdobnosti či naopak pracují s neutralizací materiálu, která rub zatlačuje do pozadí oproti nosnému sdělení líce. Oba přístupy však představují jistý módní efekt, výrok o vztahu mezi lícem a rubem, mezi před a za.

Můžeme se ptát, zda oděv představuje pouze membránu složenou ze dvou povrchů, nebo zda má i výrazovou tloušťku. Tematizuje se nějak hloubka oděvu? V případě podrážek je zřejmě někdy hloubka tématizována reliéfem vzorku. U líce i rubu oděvů se též hloubka vyjevuje třeba v prošívání (v renesanci tomuto účelu sloužilo též prolamování rukávů atd. – o problematice prolomení povrchu oděvu se zmiňuje třeba Monika Wagner, klíčová autorka „materiálových studií“ obrazu, ve svém textu Schlitze, Schmutz und Flecken: Ruinenästhetik in Kunst und Mode z roku 2006). Avšak výraz více-vrstevnatosti není to samé jako tematizace hloubky, nicméně je zde značná příbuznost. Podšívka a podrážka ukazují prostorovost oděvu (podobně jako různé záhyby). Podšívka zviditelňuje vnitřek, blízkost těla, jehož se dotýká. Podrážka ukazuje vztah mezi tělem a zemí, sugeruje pohyb, chůzi, běh. Tj. obojí ukazuje vztahy oděvu k základním fenoménům světa a těla, mezi něž se oděv vsouvá jako hranice i zprostředkovatel. Obojí má nějakým způsobem intimní charakter, jakoby to byla místa zranitelnosti (v případě podšívky) či nebezpečí rozkolísání, nestability (u podrážky).

Na obojím se můžeme dozvědět nejvíc informací o výrobci, velikosti, stáří… Tato částečně skrývaná místa erodují, ošoupávají se rychleji než stále viditelný povrch (který se nesune ani po světě ani po těle), ulpívá na nich autentická paměť či patina (na rozdíl od té umělé, která je vytvářena už při výrobě; třeba v případě pískovaných džín). Tato patina ale oproti té umělé není brána jako žádoucí (spíš je vnímána jako chyba a ne jako strategie, která oděvu dává autentičnost – tu paradoxně z hlediska konzumenta více zajišťuje umělá patina; je to nesmyslné, neboť právě zmíněná místa jsou na rozdíl od zbytku oděvů ta nejpravdivější – když tedy odhlédneme od zcela neviditelných míst, jako jsou vnitřky kapes či vložky v botách). Podšívka též obsahuje pach a otisk těla, podrážka pak pach a otisk země, na níž tělo celou vahou spočívá. Tato místa oděvu nejvíce „pracují“, jsou to místa určitých manipulací, interakcí, tření.

Podrážky i podšívky mohou být různé, mohou se výrazově i funkčně velmi lišit (podrážky: hluboký vzorek, rýhování, nápisy, hladký povrch, způsob oddělení podpatku…; podšívky: lesk, barva, kožíšek, prošívání…). Vesměs jsou ale velmi odlišné od líce oděvu / boty, i když se v základním výrazu s danou kategorií oděvu nějak setkávají a doplňují (klasický x alternativní oděv apod.), jakoby líc i rub cílily k jedné generální tezi, k hlavnímu sémantickému gestu daného kusu oblečení. Podrážky a podšívky mohou představovat též veselejší, hravější složku oděvu, jehož jsou jádrem a zároveň okrajem, bordurou (ve vztahu k pozorovateli). Pohled na oděv je sice veřejným majetkem, přesto jsou na něm trochu utajenější, snad tajemnější místa s potenciálem překvapení (jakési svatostánky oděvu?). Střídá se tu odhalení a zahalení, rytmus svádění a posvátna. Ale i rytmus studu a osobních hranic.