Designreader
2 7 2014 / Václav Hájek

Strach

adrenaline-energy

cut-your-stoma

1960-PSYCHO-001

duchenne de b

Strachy povzbuzení

V rámci „dějin strachu“ můžeme vytyčit několik mezníků. Strach z prostorově jiného, neznámého, který znal již starověk. Toto jiné se nacházelo hypoteticky za hranicemi uspořádaného, zmapovaného, popsaného světa a mělo povahu nebezpečí (hic sunt leones…). Ve středověkých bestiářích se fabuluje o monstrech a právě jejich nesourodý tvar, jejich neforemnost ukazuje podstatu „jinakosti“ jako něčeho, co se odchyluje od známého řádu. Mravní a náboženská varování poukazují na monstrozitu, která má spíše časovou povahu – je to disharmonie budoucího zatracení, vyloučení ze společenství spasených duší. To asi nejznámějším způsobem naznačují pekelné obludy Hieronyma Bosche a jeho následovníků. Středověká „estetika“ monstrózní jinakosti vzbuzovala strach, obavy o spásu, ale též pozdvižení a rozveselení. Pojem spásy v kvazi-sekularizované společnosti dneška se změnil, ale obavy z „vyloučení“ z „řádu“ zůstávají a dokonce snad i narostly.

kubin_fright

F_Goya_Disparates_No_2_Torheit_der_Furcht

O propojení strachu se slastí, což představuje další relevantní kategorii, se dočteme již ve Starém Zákoně, především v příběhu Zuzany a starců, kteří ji tlačili ke hříchu. Zuzana třeba na barokních malbách byla zobrazována s grimasou zděšení, které představuje na jednu stranu etický apel a na druhou mohlo rozněcovat fantasii diváka v erotickém směru. Obdobně dvojakým způsobem můžeme rozumět známé scéně z filmu „Psycho“, kde křičící žena při koupeli není snad jen obětí, ale má i náboj orgiasticky vydrážděného objektu mužského voyerského pohledu (to je ovšem otázka sexuálních preferencí; ale též v pornografii se strach objevuje jako vzrušivá ingredience). Motivem, který strach tematizoval a prakticky využíval, je opět již od antiky hlava Medúzy a opět se zde mísí sexualita se zrůdností, slast se strachem (nebezpečí zkamenění psychoanalýza zkratkovitě řečeno nahradila nebezpečím kastrace). V romantismu má děs povahu „vznešena“, estetické kategorie hrůzy z toho, co nás maximálně přesahuje. Expresionismus zřejmě chápal strach jako výbušnou náplň psychiky, jako kategorii vlastní tragické lidské existenci (Edward Munch…).

medieval bestiary

MBDNOSF EC003

Nejrůznější strachy provázejí náš druhý mediální život a jsou účinně rozněcovány reklamou, zpravodajstvím, politikou, ideologií. Strach umožňuje snadnou manipulaci s vyděšeným zvířátkem v nás, zvlášť pokud rána hrozí jeho mláďátkům. Pojištění, vakcíny proti nemocem, prostředky zajišťující splynutí s tou správnou společností hrozí a varují, rozdmychávají polo-vědomé obavy. A co druhá strana strachu – slast, popřípadě zábava, jakou roli hraje? Chceme vidět své děti mrtvé? Rozesmálo by nás to nebo bychom se cítili oblaženi? Těžko říct; nebezpečí vykročení do neznáma nejen děsí, ale i láká. Proč bychom jinak pěstovali třeba adrenalinové sporty a podobné nesmysly. Marketingoví stratégové svým kolegům nástroj strachu velmi doporučují, kritikové kritizují, veřejnost se veze. Strach jako nástroj ovládání, slast i zábava na úbytě nezajde.

Pierre_van_Hanselaere_-_Suzanna_en_de_ouderlingen_1820

planet_of_vampires_poster_03

Rubens_saturn

 

 

 

Václav Hájek je teoretik vizuální kultury působící na Kreativním modulu Fakulty humanitních studií UK, autor průkopnického blogu maly-teoretik.eblog.cz a autor knihy esejů o vizuální kultuře Jak rozpoznat odpadkový koš.